Nejděsivější část trati byl dojezd do cíle, přiznává Adamczyková po stříbrné medaili z Cortiny
Snowboardcrossařka Eva Adamczyková se potřetí v této sezoně Světového poháru dostala na stupně vítězů. V Cortině d'Ampezzo vybojovala ve večerním závodě druhé místo za Britkou Bankesovou. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport česká reprezentantka přiznala, že nejděsivější částí trati byl cílový prostor.
Evo, gratulace k druhému místu v závodě, který byl hodně dramatický až do cílové rovinky. Jak jste se mezi soupeřkami cítila?
Na začátku závodu jsem si říkala, že to bude hodně těžké, protože to nebyla úplně trať pro mě. Start mi docela seděl, i když jsem ho měla v semifinále nejhorší. Možná díkybohu, protože to byla jediná jízda, kdy jsem se vyvážela. Myslela jsem si, že když se dostanu do finále, tak do bude opravdu s chlupem. Nakonec to vyšlo super. Ve velkém finále jsem jela na prvním místě a čekala jsem, kdy mě předjedou. Jsem ráda, že jsem to udržela alespoň na druhé místo.
Poslechněte si Evu Adamczykovou po zisku druhého místa na Světovém poháru v Cortině
Začátek závodu byl náročný, protože nejsme zvyklé závodit tak pozdě. Musela jsem se zmátořit, ale jsem ráda, že to tak vyšlo. Od semifinále jsme měli super mázu.
Trať byla asi férová, protože na stupních vítězů se sešly soupeřky, které vybojovaly posledních osm velkých křišťálových glóbusů ve Světovém poháru..
Bylo to hodně našlapané. Někdy to bylo o tom, zda tam člověk měl prostor na předjetí a někdy zas ne. Měla jsem radost, protože soupeřky jsou o dost těžší, mají o deset, patnáct kilo navíc než já. To je docela markantní.
Na trati i po dojezdu do cíle proběhlo několik pádů. Dojezd byl poměrně krátký a trochu přimrzlý nebo jak jste to viděla,vy?
Všichni jsme to vnímali tak, že to byla nejděsivější část trati. Jinak totiž byla dost lehká. Naštěstí byla čistá, jenom poslední klopenka byla trochu rozsekaná. V cíli jsme pak byli všichni opatrní, protože se sněhem je to komplikované. Kdyby byl dojezd delší, tak člověk nemusí tak agresivně brzdit a neudělají se takové boule. Všichni jsme brzdili do stran, protože uprostřed to bylo nejhorší. Cílový prostor byl nejobávanějším místem na trati.
Dorazilo i dost fanoušků z Česka. Jak jste to vnímala?
Už včera od tréninku a kvalifikace to vnímám. Cortina je docela vyhlášená. Češi jsou zvyklí sem jezdit, Italové to navíc umějí a mají dobré závodníky. Je příjemné, když pořadatel umí i dole vytvořit takovou atmosféru.
