Ester Ledecká: Nejsem na oslavy, nemám na ně čas a nebaví mě. Největší party je pro mě závod
Stala se první sportovkyní historie, která kdy vyhrála na jedné zimní olympiádě dvě zlaté medaile z různých sportů. Nejprve se jí podařila senzace při vítězství v lyžařském super-G, druhou zlatou medaili přidala ve své tradiční disciplíně - paralelním obřím slalomu na snowboardu. Po životní sezoně ve středu večer poskytla třičtvrtěhodinový rozhovor televizní stanici Nova Sport.
Moderátor TV Nova Štěpán Sokol s teprve třiadvacetiletou dvojnásobnou olympijskou vítězkou probíral sportovní úspěchy i pečlivě hlídané soukromí.
O tom, jestli se po olympiádě změnila:
„U mě změna není, jen v mém okolí. Jsem pořád stejná, jezdím z kopce.
O fanoušcích po olympiádě:
„Chodí za mnou daleko více lidí pro podpis nebo fotku. Mám kvůli tomu menší soukromí, s tím se ale dalo počítat.“
O životě po konci sezony:
„Zatím se neumím dostat do rytmu. Deset měsíců jsem jela v rytmu snídaně, lyžování, trénink, rehabilitace, atd. Bylo to vše, včetně přejezdů a závodů, přesně naplánované. První dva dny po konci sezony jsem polehávala, bloumala po bytě, koukala jsem hodiny na teleshopping.“
O tom, jak s odstupem času vnímá dvě zlaté olympijské medaile:
„V té jízdě i teď pořád vidím spoustu chyb. Jela jsem výbornou jízdu, ale stále tam jsou rezervy. Do příště bych se určitě chtěla zlepšit.“
O zlaté medaili z super-G:
„Nikdo moc nečekal, že na lyžích vyhraju. Já asi ze všech nejméně, i když jsem se samozřejmě snažila. Nečekala jsem to tak brzy.“
O záznamu své zlaté jízdy v super-G:
„Záznam si sama nepouštím, zatím jsem na to neměla čas. Pochopitelně jsme ho analyzovali s trenéry, viděla jsem ho také v jedné švýcarské televizi, kde jsem měla rozhovor.“
O startu do závodů:
„Než se postavím na start, mám přesně naplánováno, jak bych měla jet. Když se mi něco v závodě nepovede, tak si to uvědomuji už během jízdy, že mi to trenéři později vytknou. To se týkalo i zlaté jízdy v super-G.“
O pocitech v cíli:
„Když jsem přijela do cíle, tak mě ani nenapadlo, že ta jízda byla tak rychlá.“
O zpěváku Bryanu Adamsovi:
„Bryan mě miluje, to je známé už déle. Akorát vy jste si toho všimli až teď.“
O tom, jestli má přítele:
„Přítele? Mám Bryana (Adamse).“
O své mámě:
„Ona je nenahraditelná. Neumím si představit, že by tohle celé mohlo bez ní vzniknout. Říkáme o ní, že je jako paní Columbová, ale ona má ráda soukromí a jsem ráda, že to měla odmalička takhle dané. Rodiče nás necpali pod foťáky bulváru. Je fajn, že moje maminka je i mojí nejlepší kamarádkou, můžu jí říct všechno. Ona je nejdůležitější člověk v mém týmu.“
O tom, že před závody brečí:
„Nebrečím před každým závodem. Před tím druhým na olympiádě jsem neplakala. Neberu to jako něco strašného, alespoň se mi uleví emoce. Takhle to ale trochu zní, že jsem ubrečená nána.“
O přivítání na Staroměstském náměstí
„Vůbec jsem to nečekala. Bylo to plánované na poslední chvíli. Dozvěděla jsem se to až na letišti, jen jsem se doma stačila v rychlosti převléknout. Bylo tam strašně moc lidí ve strašně moc velkém mrazu. Nevěděla jsem, co tam mám dělat. Jsem jim hrozně vděčná, i těm, kteří tam nemohli být.“
O překvapeném výrazu, který měla v cíli:
„Vůbec jsem tomu nevěřila. Nejdříve jsem si myslela, že je to chyba... Už se mi totiž jednou stalo, že se mi časomíra zasekla a napočítala mi lepší čas. Říkala jsem si, že se mi to stalo podruhé.“
O oslavách úspěchů:
„Na oslavy nejsem, nemám na ně čas a nebaví mě to. Největší party je pro mě závod, když dojedu do cíle, tak to pro mě končí. Tým ale slaví, za to jsem ráda, někdo to za mě odtančit musí.“
O přehození lyží za snowboard mezi olympijskými disciplínami:
„Bylo pro mě těžké přehodit se a zapomenout, že už nejsem lyžařka. Až v den závodu jsem si řekla, že jsem opět snowboardistka a můžu jet tu svou jízdu.“
O lyžích, které měla po Mikaele Shiffrinové:
„V médiích to bylo podané tak, že jsem ty lyže dostala těsně před závodem. Tak to ale nebylo. V Atomicu je to nastavené tak, že nejlepší lyže dostanou ty nejlepší závodkyně. Ty si z nich několik párů vyberou a ty které jim nevyhovují, zase vrátí do továrny.“
O Anně Veithové, která byla v super-G o setinu pomalejší:
„Chápu, že to pro ni bylo nepříjemné, už jí i gratulovali k vítězství. Asi nikdo nečekal, že se nikdo ze zadních řad dostane na medaile.“
O pírkách, které nosí ve vlasech jako ozdoby:
„Pírka, která mám ve vlasech, nosím proto, že jsou jako takový můj talisman. Nosím je třeba do televize, když jsem nervózní. Na svahu ne, tam si věřím.“
O vtipech, které o ní na sociálních sítích kolují:
„Strašně se mi líbilo video s tím Mexikáncem, který se pořád něčemu řehtá, to bylo úžasné. Také video parodie s Hitlerem mě hodně rozesmálo.“
O své jmenovkyni, olympijské vítězce v plavání Katie Ledecké:
„Ještě jsme se neviděly, ale už jsme si přes prostředníka domluvily DNA test, abychom měly jistotu. Je dost možné, že to opravdu proběhne.“
O čokoládě:
„Čokoládu pořád miluju.“
O místech, kam ráda jezdí:
„Mé oblíbené místo je v Řecku, to je můj druhý domov, protože jsme tam vždycky dva měsíce v roce. Pak kdekoliv, kde je sníh, tam jsem doma. Například ve francouzských Alpách.“
O tom, jaký po otci zdědila pěvecký talent:
„Nevím, jestli zpívám dobře. Zpívám si jen sama pro sebe, z radosti si i sama pro sebe občas tančím.“
O písničce, kterou pro ni po olympiádě slíbil složit otec:
„Já doufám, že nic takového neproběhne. Ani bych to po něm nežádala.“
O svém dědečkovi, hokejovém mistru světa z roku 1972 Janu Klapáčovi:
„Dědeček mě naučil milovat sport, naučil mě všestrannosti. S ním jsem začala hrát fotbal, jezdit na kole, hrát hokej a v zimě lyžovat. Od té doby mě podporoval, byl na všech mých českých závodech. Pro mě je největší idol, který mě vždy hnal dopředu, neznám člověka s větší vůlí.“
O svých trenérech, bratrech Bankových:
„Jsem vděčná, že je v týmu mám oba, jsou jako jin a jang, doplňují se. Dobře se mi s nimi pracuje a doufám, že oni to tak také vnímají.“
O tom, jaký sport by do svého repertoáru chtěla přidat:
„V létě jezdím na surfu, dělám kickbox a hraju beachvolejbal. Času moc není, ráda bych si třeba zkusila závody v surfu a zjistila si nominační kritéria, což se u trenérů nesetkalo s pochopením.“
