Cítím, že je ve mně něco, co jsem ze sebe ještě nedostala, říká Bouzková po povedeném Wimbledonu
Cesta Marie Bouzkové tenisovým Wimbledonem končí ve čtvrtfinále, v němž třiadvacetiletá Češka podlehla světové dvojce Ons Džabúrové z Tuniska 6:3 a dvakrát 1:6. O svém největším grandslamovém úspěchu kariéry se Bouzková rozpovídala v rozhovoru pro Radiožurnál.
Jak jste ten zápas vnímala?
I když to nedopadlo, tak jsem si to strašně užila. Byl to pro mě speciální den, hrozně moc emocí. Jsem ráda za úroveň, kterou jsme dnes předvedla, hlavně v prvním setu jsem ze sebe dostala maximum. Ona pak zvedla úroveň a nedala mi moc šancí. Snažila jsem se do toho dát všechno, ale utekly mi začátky druhého a třetího setu. Pak už pro mě bylo těžké dostat se do zápasu a něco s tím udělat. I tak jsem ráda, jak jsem byla schopná celý tento týden pracovat s emocemi.
Cítím, že je ve mně něco, co jsem ze sebe ještě nedostala, říká Bouzková po povedeném Wimbledonu
Byl to váš největší turnaj a zápas v kariéře? Mluvilo se o tom, že jste už hrála velké zápasy v Torontu, kde jste porazila Simonu Halepovou i další velké hráčky.
Tady mi přišlo, že je těch emocí mnohem víc než tam. Každý grandslam by byl takový, ale zvlášť Wimbledon je myslím speciální.
Na co si takhle s lehkým odstupem vzpomenete nejvíc?
Budu potřebovat víc času, abych si to všechno uvědomila a uklidnila hlavu. Ale třeba dnešní nástup na centrkurt, procházet tam těmi chodbami, to bylo strašně hezké. Vybavím si třeba i dnešní druhý gem třetího setu, ten povedený míček a deset sekund potlesku. To byl určitě můj nejhezčí zážitek. Připadalo mi to jako věčnost.
Z tohoto turnaje máte takových nezapomenutelných míčků dost...
Vypadá to tak. Už mečbol z první kola byl dost zajímavý. Od té doby jsem těch zážitků nasbírala fakt hodně.
Pamatuju si, že když jsem v roce 2014 mluvil v New Yorku s vaším tatínkem, tak říkal, že je člověk, který nic neplánuje, a že neplánuje, aby byla Maruška nejlepší na světě, ale aby se smála i ve třiceti.
To jde zatím podle plánu.
Co byste ještě chtěla mít? Co vás žene dál?
Žene mě to, abych se během kariéry dopracovala k tomu nejlepšímu, co v sobě mám. Pořád cítím, že je ve mně něco, co jsem ze sebe ještě nedostala. Myslím, že takové zápasy a turnaje mi ukážou cestu, jak se k tomu dostat. To mě na konci kariéry udělá nejšťastnější.
Dá se to pojmenovat nějak konkrétně?
Bez snu a bez vize to nejde. Když není cíl, tak se těžko každý den pracuje na maličkostech. Moje vize je vyhrát tady a US Open. To je cíl, kvůli kterému každý den makám a pracuju na sobě.
