Hru prožívám uvnitř, v obličeji ale nehnu brvou, přiznává wimbledonská šampionka Vondroušová
Tenistka Markéta Vondroušová je v historii třetí Češkou, která si odvezla vítěznou trofej z dvouhry z Wimbledonu. Za vítězství prý vděčí klidné hlavě, kterou si na turnaji dokázala udržet, i lidem kolem sebe, kteří jí pomáhají mít nadhled. „Na zápasy jsem chodila bez tlaku, až v semifinále jsem byla hodně nervózní, víc než ve finále,“ prozradila. Jaké pocity na kurtu zažívala a opravdu si její trenér bude muset na tělo vytetovat jahodu?
Když jste v roce 2019 hrála finále Grand Slamu, později jste řekla, že jste hodně myslela na svoji maminku. Řekněte nám o ní něco.
Máme mezi sebou velké pouto. Tehdy za mnou do Paříže přijela a já tam prohrála, celkově jsem si to finále moc neužila a myslím, že ani ona na Paříž nevzpomíná ráda, i když to tehdy vlastně byl úspěch.
Většinu turnaje jsem byla klidná, to byl hlavní důvod, proč to vyšlo, říká Vondroušová
Hodně jsme toho spolu prožily, podporuje mě od mých začátků a vím, že kdybych teď řekla, že už mě tenis nebaví, pomohla by mi a řekla, že vymyslíme něco nového, co bych mohla dělat.
Kdy jste začala věřit v to, že jste dobrá tenistka?
Úplně nevím, kdy se něco zlomilo. Každý o sobě občas pochybuje, jestli na to má, do toho jsem za sebou měla dvě operace, tak bylo všechno nejisté. Myslím, že jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlela a pokračovala zápas od zápasu.
Když jsem pak ve Wimbledonu začala postupovat, tak jsem si uvědomila, že už to začíná být velké. A pak jsem najednou šla na semifinále se Svitolinovou, na tom zápase jsem byla nejvíc nervózní.
Víc nervózní než na finále?
Ano. Ten tlak, že bych mohla být ve finále, byl větší než to samotné finále, i když při něm jsem byla samozřejmě také hodně nervózní. Uklidňovalo mě ale to, že ani Svitolinová ještě finále nehrála. Když jsme vlezly na kurt, všechno ze mě spadlo.
Teď proti mně sedí sympatická holka s krásnýma očima a šťastným úsměvem, ale kdybych stála proti vám na kurtu, možná bych se vás bála. Máte odmalička při tenise tak zarputilý výraz?
Ano, když jsem byla malá, trenéři si mysleli, že mě to asi nebaví. Přitom mě to bavilo moc a sama jsem nevěděla, proč se tak tvářím. Teď si myslím, že je pro mě důležité emoce držet, že je to můj klíč k tomu, abych hrála dobře.
Znamená to, že hrajete, ale neprožíváte to?
Já to prožívám, ale uvnitř.
Jaký byl zásadní bod v její kariéře a opravdu si její trenér na tělo vytetuje jahodu? Poslechněte si celý rozhovor.
