Za velmi nezvyklý krok označili japonské aerolinie situaci, kdy společnost musela vypravit speciál kvůli hmotnosti cestujících. Celkovou váhu sumistů odhadly na víc než 27 tun. To znamená, že jeden průměrně vážil 120 kilogramů. Běžně aerolinky počítají s průměrnou hmotností cestujícího kolem 70 kilogramů. Takže v tomto případě musely „rozložit“ hmotnost cestujících do dvou letů.

Sumisté mířili z Tokia přes Ósaku na ostrov Amami Óšim na jihu Japonska na zápasy. Zúčastnilo se jich asi 460 zápasníků. Boeing, který létá na lince z Tokia přes Ósaku, má kapacitu 165 cestujících.

A problém bylo také to, že na letišti na ostrově Amami Óšima není ranvej pro velká letadla. Takže sumisté letěli - tam i zpátky - speciálem, dalším malým boeingem. Celkem měl na palubě 27 cestujících.

Zájem médií o dopravu sumistů není nic nového. Před časem se objevilo na sítích virální video zápasníků napěchovaných do malého letadla, pak se vyfotili i v autobuse, jak jeli do tréninkového tábora.

Profesionální sumisté přitom nesmějí sami řídit auto. Japonská asociace sumo jim to zakázala kvůli velkým bříškům. 

Bojovníci ale vždy tak tělnatí nebyli. V sumu nejsou váhové kategorie. Ten nejtěžší známý zápasník se jmenoval Órora, původem Burjat, který kariéru ukončil před pěti lety, na vrcholu kariéry vážil přes 292 kilo.

Český sumista Pavel Bojar, který uspěl mezi japonskými profesionály pod jménem Takanojama Šuntaro, to v překladu znamená Vznešená hora, měl hmotnost kolem sta kilogramů a soupeře často překonával rychlostí a obratností.

Tradice opomíjející ženy

V sumu jde o vytlačení soupeře z ringu o průměru necelých pěti metrů, nebo ho přimět, aby se dotkl země jinou částí těla, než je chodidlo, aby ztratil rovnováhu. Okamžitá diskvalifikace je za to, když zápasníkovi spadne břišní pás - mawaši.

Pouze na amatérské úrovni se pohybují v sumu i ženy. Tento sport má tradici dlouhou přes tisíc let a japonským národním sportem je od 17. století. Souvisí se šintoismem, jsou s ním spojené pevné rituály a ring je posvátný prostor - nesmí do něj vstoupit žena.

Kvůli tomu před časem odstoupila z funkce guvernérky prefektury Ósaka Fusae Ótová. Po velkých turnajích - ročně je jich šest - předává cenu šéf prefektury v ringu, japonská asociace sumo to ale ósacké guvernérce vytrvale zamítala, takže politička v roce 2008 pak odstoupila z funkce.

Striktní pravidla

Sumo je sice spojené s japonskou kulturou, ale sport je oblíbený v Mongolsku, na Ukrajině a taky v Brazílii. A do nejvyšší divize to v 90. letech to jako první nejaponec dotáhl havajský rodák Akebono Taró.

Takzvané stáje sumo však přijímají cizince jen zřídka. A je to velká řehole, člověk musí umět japonsky a žít podle daných pravidel: pokud není ženatý, musí bydlet ve své „stáji“, mladší pak vykonávají práce typu úklid, praní, vaření - de facto slouží těm zkušenějším sportovcům.

Platí i požadavek chovat se mravně i mimo ring, stále chodit v tradičním kimonu nebo i takový detail, jako že zápasník nesmí projevit emoce, radost z vítězství ani smutek z prohry. Průměrná délka života mužů v Japonsku je necelých 82 let, u sumistů je to o deset let méně.

Helena Berková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít