Posluchači někdejšího Československého rozhlasu byli u svých přijímačů svědky drama se vším všudy. Tehdy třiadvacetiletý Zdražila byl po úvodním tahu až šestý, ale v trhu se posunul na druhou příčku a na řadu přišel nadhoz.

Posledním třetím pokusem dokázal Hans Zdražila zapsat rekordních 177,5 kilogramů, což mu zajistilo vítězství a v tokijské hale Šibuja zavládla československá euforie. 

„Byl to pro mě největší sportovní zážitek. Už když jsem přijel na olympiádu, tak jsem věřil, že bych mohl získat zlatou medaili,“ vyprávěl v rozhlasovém přenosu šťastný Hans Zdražila.

Z atletiky ke vzpírání

Vynikající vzpěrač se narodil v moravské části Ostravy a původně se věnoval jiným sportům. Začínal jako atlet, který se zaměřoval na sprinty a skoky, a následně se dal na cyklistiku. Jenže když poprvé viděl v akci vzpěrače, tak neodolal. Začínal v oddílu TJ Baník Ostrava a rychle se vypracoval v olympijského vítěze z roku 1964.

Slovy klasika by se tenkrát Zdražila mohl dožadovat i opakování ceremoniálu, protože mu v Tokiu usekli státní hymnu lehce za polovinou první sloky. Podle všeho ale tohle zkrácení těžko rozdýchával spíše reportér ve službách Československého rozhlasu. „Věříme, že vedení československé olympijské výpravy učiní patřičné kroky,“ říkal tehdy.

Zdražila si v tu chvíli užíval pocit olympijského triumfu. Během kariéry se také stal mnohonásobným medailistou ze světových a evropských šampionátů. Překonal tři světové rekordy a byl zvolený nejlepším českým vzpěračem 20. století, když za sebou nechal například Otu Zarembu.

Lukáš Kaleta, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít