Stojíme zrovna u koně, kterého budete sedlat ve Velké pardubické. Už to na něm tak nějak cítíte?
On ví, že se něco bude dít. Zdá se mi letos trochu vyspělejší a snad na té přední pozici letos vydržíme o trošku déle.

Jak jste na tom před Velkou pardubickou vy? Je to pro vás něco výjimečného, nebo je to dostih jako každý jiný?
Atmosféra a humbuk kolem z toho nedělá normální dostih. Člověka to samozřejmě zasáhne, ale já si tohle zas až tolik nepřipouštím. Ta rutinní práce je každodenní, stejná. Nedělám před Velkou pardubickou něco extra.

Taky to pro vás zdaleka není první Velká pardubická...
To ne, ale popravdě ani nevím kolikátá. Asi osmnáctá? Nedělám si statistiky, takže nevím.

Koho byste viděl v letošním ročníku jako největšího favorita?
Abych řekl pravdu, žádného vyloženě favorita nevidím. Loňský vítěz mě nepřesvědčil v posledním běhání, dělal tam dost chyb. Teď mě úplně nenapadá nějaký, u kterého bych řekl, že ten by to mohl být.

Hlídáte nějak koně těsně před startem Velké pardubické?
Jsme tu v relativně uzavřeném pracovním kolektivu, moc návštěv sem kromě majitelů nezavítá. Taková opatrnost tu určitě je, ale řekl bych, že to nastává před každým běháním.

Představte si, že je neděle a že jste přijel domů. Co budete dělat?
Po Velké pardubické? Přijedou majitelé, už tu budou mít koupené pivo a všichni budou chtít buď oslavovat, nebo si o tom nějakým způsobem popovídat. Bez rozdílu, jestli to dopadlo dobře, nebo špatně. V neděli se tu sejdeme a máme tu takové posezení. Máme tu pivo, víno a to je vždycky dobré.

Otta Guttwirth Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít