„Čím jsem starší, tím víc mě ovládají emoce, a to se mi nelíbí. Dnes jste mě donutili k pláči. Těch deset let byla skvělá jízda,“ říká dojatý Ronen Ginzburg.

S koučem Ginzburgem se vedení české basketbalové federace, jeho svěřenci a spolupracovníci oficiálně loučí v kině 25minutovým dokumentárním snímkem.

„Takhle naměkko bych být neměl, měl bych se umět kontrolovat, ale cítím opravdu hodně emocí. Asi jsem si to zasloužil, ale nejen já. Myslím, a v tom filmu je to vidět, že jsme dokázali neuvěřitelné věci,“ povídá stále s lesklýma očima a dlouhými pauzami devětapadesátiletý rodák z izraelského Tel Avivu.

Krátký film uvidí i fanoušci a připomíná desetileté angažmá Ronena Ginzburga u reprezentace, právě tohle období je pro mužský národní tým nejúspěšnější v historii samostatné České republiky. Mužstvo dosáhlo na 7. místo na mistrovství Evropy, 6. místo na mistrovství světa a 9. místo na olympiádě v Tokiu.

„Těžko se vybírá jedna věc, které si nejvíc vážím, ale dostat se na olympijské hry bylo neskutečně, na mistrovství světa v Číně jsme skončili před Spojenými státy, ale vzpomínat budu také hlavně na daleko menší úspěchy a situace, které jsme v minulosti zvládli. Bylo pro mě požehnání, že jsem mohl být trenérem téhle party,“ přiznává Ginzburg.

I po skoro hodině od konce promítání v kině se oči už bývalého trenéra českých basketbalistů lesknou, každý tady si s ním chce naposledy potřást rukou.

Ginzburg bude na svazu působit tak trochu dál, v roli konzultanta sportovního úseku. Jméno jeho nástupce na lavičce národního týmu vedení oznámí v pátek 14. července.

„Bude muset pochopit českou mentalitu, dostat na svou stranu hráče a pochopit, že koučovat tady není jako v klubu, ta práce je tu hodně specifická, ať už v dobrých nebo horších časech,“ vzkazuje svému nástupci Ginzburg.

Jakub Kanta, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít