Olympijský deník Roberta Mikoláše: Olympijská horečka v Číně stoupá
Stadiony v Pekingu jsou ještě veřejnosti nepřístupné, a tak je statisíce domácích i zahraničních návštěvníků zatím obdivují a fotografují aspoň zvenčí. Určitě si ale nenechají ujít příležitost koupit si některý z olympijských suvenýrů. Největší zájem je pochopitelně o maskoty her. Pojďme se tedy za nimi podívat se zpravodajem Českého rozhlasu v Číně Robertem Mikolášem. Právě o postavičce zvané Fu-wa je jeho dnešní Deník.
"...jé, tati, tamhle je Pej-pej. Jé a tamhle zase Ťing-ťing. Kup mi ho, prosím," žadoní asi 10letý kluk. Jeho otec je však zaujat výběrem olympijských mincí, prodavačka mu nabízí zlaté i stříbrné. Prodírám se davy lidí, kteří hlavní obchod s olympijskými suvenýry na nákupní třídě Wan-fu-ťing v centru Pekingu berou doslova útokem.
"Líbí se mi Chuan-chuan, olympijský oheň. Ale jen jako plyšová hračka. Jinak vím, že oheň je nebezpečný," říká trošku stydlivě, ale s nadějí v očích, že jí právě tohohle maskota táta koupí, 9letá Wang Ťie.
Její sestra, 14letá Chan, má jiného favorita. "Já mám ráda rybu Pej-pej. Miluji totiž moře a nejradši bych s nimi pořád plavala," svěřuje se. Oběma oči přímo září, jsou v Pekingu poprvé. Pocházejí z daleké severní provincie Š'-ťia-čuang.
Jejich otec je vzal na výlet do hlavního města, protože jim začaly prázdniny a on sám chtěl vidět na vlastní oči především Národní stadion. "Nejvíc mě zaujal stadion zvaný Ptačí hnízdo, rád bych sehnal jeho model. A co se olympijských sportů týče, baví mne hlavně badminton," prozrazuje Wang Li Šuej.
Maskoti Pej-pej, Ťing-ťing, Chuan-chuan, Jing-jing a Ni-ni, tedy ryba, panda, olympijský oheň, tibetská antilopa a vlaštovka, na mne hledí ze všech stran. Je jich pět, stejně jako olympijských kruhů, a symbolizují i čínskou přírodu. Jako suvenýry jsou ale vyobrazeni na všem - možném i nemožném.
"Nasaďte si brýle, koukněte, mají i jakousi čelenku tvořenou olympijskými symboly," vyzývá mne prodavačka. Když nejevím dostatečné nadšení, vytahuje popelník s obrázkem pandy, následuje kukátko, přívěšek i penál. A pokud si prý nevyberu, určitě se mi bude líbit nějaké oblečení, samozřejmě s potiskem, dodává a posílá mě do daného oddělení naproti.
"Přijela jsem nakoupit upomínkové předměty a především trička, pro mne i mou dceru," dozvídám se od paní Chan ze S'-čuanu. Náš hovor slyší starší paní stojící opodál a začne se též chlubit.
"Už jsem toho nakoupila hodně - tužky a pastelky pro vnuka, mince, bankovky, odznaky, popelník pro manžela," vypočítává 60letá Čou z provincie Šan-tung. Ukazuje tašku, jako kdybych jí kontroloval. Teď jí už prý zbývá sehnat pouze sadu olympijských plyšáků, kteří Číně v těchto dnech vládnou.
