Nešlo to zvládnout bez slz. Děkuji Třinci za všechno, co pro mě udělal, říkal při rozlučce Polanský
Definitivní tečka za úspěšnou kariérou. To byl páteční ceremoniál při vyvěšování dresu číslo 23 pod strop třinecké Werk Arény. Bývalý hokejový centr Jiří Polanský se na slavnostní okamžik před utkáním s Olomoucí dlouho připravoval, emoce ho ale zcela pochopitelně přepadly. Na ledě ho přivítal prezident klubu Ján Moder.
„Pro naši organizaci jsi udělal hrozně moc, i když jsi byl jinde na krátkých hostováních, tak jsi vždy byl jen Ocelářem. Patří ti obrovské díky,“ přivítal Ján Moder nejen Jiřího Polanského, ale také jeho manželku a tři dcery.
Poslechněte si, jak vypadalo loučení Jiří Polanského na zimním stadionu v Třinci
Pak už přišel na řadu proslov samotného hráče. „Já určitě nevládnu mluvit jako pan Moder. Přivítáním mi to hodně ulehčil. Stojím zde před vámi s nesmírnou pokorou a vděčností,“ prohlásil bývalý hráč Třince.
Srdce v Třinci
Jiří Polanský byl v Třinci od středy, absolvoval trénink s dětmi i hospodský kvíz o své osobě, kde neznal polovinu odpovědí. Na ceremoniál si připravil celkem dva proslovy. Ten první s niternějšími pocity ale zahodil do koše a ve druhé verzi ho zjednodušil. Jeho řeč přerušovali jen necitliví olomoučtí fanoušci.
Po rodině, vedení klubu a spoluhráčích poděkoval dvojnásobný mistr republiky především fanouškům Třince. Symbolicky ve dvaceti třech sekundách. „Vaše energie a věrnost pro mě dělalo Třinec výjimečným místem. Byla radost ho reprezentovat. Za víc než dvacet let jsem vás viděl chodit do staré i nové arény. Viděl jsem vás slavit v dešti i mrazu. Bez vás bych nikdy nestál tam, kde stojím teď. Nyní se loučím s číslem dvacet tři, ale nikdy se nerozloučím s tím, co Třinec znamená pro mě a pro moji rodinu,“ přiznal Polanský.
1:35
Konečně to vyšlo, těšilo třineckého hokejistu Kovařčíka. Ten svým gólem rozhodl utkání se Spartou
Číst článek
Poněkolikáté přepadly Polanského logické emoce. V první přestávce pak přišel mezi novináře. „Věděl jsem, že to bude těžké. Připravoval jsem se na to. Když jsem ale viděl pana Modera, diváky a pohled na tribuny, tak to nešlo zvládnout bez slz. Chtěl jsem tu řeč pronést tak nějak v kuse a aby měla hlavu a patu. Určitě jsem ji nechtěl rozdrobit tolika přestávkami. Nešlo to, ale jsem rád, že mi diváci rozuměli,“ popisoval centr, který by se svou technickou, ale i tvrdou hrou, kdy dokázal často shodit i rukavice, dal přirovnat ke kladenskému Tomáši Plekancovi.
S rodinou žije v Bulharech na jižní Moravě, provozuje penzion U Polanských a je porybným, kdy se může pochlubit kapitálním úlovkem - kaprem, který vážil 23 kilogramů. Věnuje se také dceři. „Na prvním místě je dcera Klaudie, se kterou se snažím trénovat stolní tenis. O tom sportu nevím vůbec nic, ale pokusím se ji dotáhnout k úspěchu. Stejně to zkusím,“ uznává Polanský.
