Kouč brankářů Čontofalský: Každým dnem mě trénování baví víc a víc. Mezi hráči Boleslavi mládnu
Hostem středečního pořadu Na place s Ladislavem Hamplem byl bývalý vynikající fotbalový brankář Kamil Čontofalský. Ve studiu Radiožurnálu Sport vysvětlil, jak se z východu Slovenska dostal do Bohemians. Co mu při vyjednávání nové smlouvy hrozilo? Jak se mu hrálo za Zenit Petrohrad pod vedením trenéra Vlastimila Petržely?
Na konci devadesátých let minulého století jste působil v A-týmu v Košicích. Jak bylo těžké se prosadit přes reprezentanta Ladislava Molnára?
Neměl jsem šanci. Košice tehdy kupovaly nejlepší hráče, reprezentanty a já měl sedmnáct, osmnáct let. Neměl jsem šanci se dostat do brány. Někdy v roce 1998, 1999 se po politické změně pro mě naskytla šance a měl jsem možnost asi čtrnáct zápasů si zachytat. Doslova jsem pak utekl do Prahy do Bohemians.
Jaký byl konec divokých devadesátek?
Třeba jsem se v Košicích potkal s Pavlem Nedvědem, ale nestihl jsem s ním ani jeden zápas. On hned putoval do Lazia Řím, takže nedal ani jeden trénink. Smáli jsme se tomu.
Byly to zajímavé časy a fotbal byl úplně jiný. V Košicích vybuchovala auta, bojovali tam mezi sebou mafiáni, kdo převezme moc. Trochu jsem je tehdy natahoval, že ještě prodloužím smlouvu v Košicích, ale já už podepsal s Bohemkou. Naháněli mě v Bratislavě a volali mojí mamince, protože já mobil neměl. Říkali, že se musím vrátit, nemohli mě najít a já se schovával někde v Dunajské Stredě. Dopadlo to tak, že si mě zavolali na kobereček. Měl jsem podepsat smlouvu s tím, že se tam zanese zpětné datum a bude platná. Pamatuji si, že podmínky, které jsem měl v Bohemce, jsem vynásobil asi třikrát. Oni se divili, kdo mi sehnal tak fantastickou smlouvu, že to nemají hráči ani ve Spartě. Naslibovali mi, že by mi dali ještě dvakrát tolik. Řekl jsem ale, že to udělat nemůžu, že už jsem podepsal smlouvu s Bohemkou a že takové věci nedělám. Tak jsme se rozloučili.
Po pár letech jsem se dozvěděl, že mi tak trochu zachránil kariéru pan trenér Kozák. Tehdejší vedení jsem hodně naštval a to se údajně spojilo s nějakými mafiány, kteří mi chtěli polámat nějaké kosti. Zpětně se ke mně dostalo, že se mě Kozák zastal a všechno to zastavil.
Ze Slovenska do Bohemky
Jaké to bylo přijít z východu Slovenska v 21 letech do hlavního města České republiky?
Pamatuji si to přesně. Prvního ledna roku 2000 jsme letěli s Karolem Kiselem a Prahy jsme si moc neužili, protože si nás pan trenér Petržela hned vzal do parády na běžky na Šumavu. Stál jsem na tom asi podruhé v životě a ráno i odpoledne jsme měli na soustředění na programu běžky. Někteří chlapci tam naběhali 50 až 70 kilometrů denně. Koupil jsem si šupináče, takže z kopce mi to vůbec nejelo. Vedoucí mužstva tam počítal nějaký čas a vždy to vyšlo tak, že jsem toho nenaběhal tolik jako ostatní hráči. Za týden jsem byl ale na běžkách na trati asi o devět a půl hodiny déle než zbytek. Všichni už byli po obědě a já se teprve vracel z ranního tréninku. (smích)
Po návratu ze soustředění do Prahy už to bylo lepší. I když několik přátel z Košic a okolí mě varovalo, jak to jako v Praze zvládnu. Plno jich tipovalo, že po třech měsících začnu chlastat, brát drogy a skončím s fotbalem. Myslím si, že jsem to ustál. Po třech týdnech jsem si ji tak zamiloval, že jsem si řekl, že zde zůstanu do konce života. Zatím se mi to daří.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Jaká byla spolupráce s trenérem Vlastimilem Petrželou?
Dokázal to výborně sladit. Uměl v hráči najít potenciál a vyždímat z něj maximum. Vybavuji si zimní přípravu z Liberce, kde v začátcích byly čtyřfázové tréninky. Začalo se u jeho Zuzany se step aerobikem, kde nás za hodinu zničila. Pak se šlo běhat na ovál, ale v Liberci byl metr a půl sněhu, tak nechal odhrabat čtvrtou a pátou dráhu, takže jsme to běhali v těchto drahách, tak se čtyřstovky trochu natáhly. Časy samozřejmě počítal, jako bychom běhali čtyřstovku. Po obědě byl individuální trénink s koučem brankářů, pak znovu step aerobik a jako poslední fáze ještě bazén na vyplavání, takže vlastně pět fází to bylo. Takže chlapci z dorostu, kteří přišli na přípravu, tak měli po třech dnech čtyřicítky horečky a šli domů.
Z Bohemians jste za trenérem Petrželou putoval i do Zenitu Petrohrad. Jaký jste měli vztah?
Byl přísný, ale myslím si, že mě měl rád. V prvním roce nás gólmany střídal. V prvním zápase jsme vyhráli 2:1 u mistra Lokomotivu Moskva, tak to jsem byl king. Pak chytal rival a já dostal šanci až zase na dalším těžším utkání v Moskvě a my tam dostali 0:7. To možná i ukápla nějaká slza. No, první rok byl takový, že jsem chtěl odejít z Ruska. Pak se to otočilo k lepšímu a chytal jsem. Takže jsem rád, že jsem tam zůstal.
Život v Rusku
Jak si Petržela získal respekt u hráčů při angažmá v Rusku?
On zkrátil pověstnou bázu. On udělal se Zenitem obrovský úspěch, protože do té doby byl průměrné ruské mužstvo, které hrálo obvykle kolem desátého místa. První rok pod Petrželou Zenit získal stříbro. Vytáhl plno hráčů z béčka, které skvěle vychoval, začalo pod ním hrát plno reprezentantů. Udělal si tam velké jméno. Kdyby byl větší diplomat a šel víc na ruku novému vedení Gazpromu, tak by mu tam postavili asi nějakou sochu.
Přenesl na hráče v Rusku náročný styl fotbalu a trénování, který mu svědčil v Česku?
Tréninky byly náročné, ale myslím si, že Rusové na to jsou zvyklí. Spíš než náročnost, tak přinesl radost, kterou mladým hráčům dodal. Tréninky byly intenzivnější a kratší, rozhodně hráče nezavíral na týden na bázu. Ruští hráči najednou zjistili, že fotbal není jen o dřině a zavírání se nikam. Pochopili, že je to radost a vášeň. Pak to trenérovi opláceli dobrými výkony na hřišti.
Jak moc vás po letech štve, že jste nemohl nastoupit ve finále Poháru UEFA?
Štve. To by štvalo každého. Ublížilo mi pravidlo s cizinci, protože muselo hrát pět ruských hráčů, kteří museli být devadesát minut na hřišti. Měli jsme v týmu hodně cizinců, takže jsem to odskákal já. Hodně mě to mrzelo, to je jasné.
Po mrazivém Petrohradu jste putoval na angažmá do teplého Kypru. Jaká to byla změna?
Šel jsem tam kvůli rodině a dětem. Možná jsem byl na to ještě mladý, ale prostě jsem se tak rozhodl. Následoval přesun do Slavie, ale nejlepší byla na závěr kariéry Amerika. Dá se říct, že zážitky na Kypru, v Řecku, ve Slavii a Americe jsem si dotoval z vydělaných peněz z Petrohradu. To už jsem si užíval fotbal trochu jinak. Začal jsem se věnovat víc zálibám, na které před tím nebyl čas.
Reprezentační kapitán Souček se počtvrté stal českým fotbalistou roku
Číst článek
Nová role
Co vás tedy bavilo mimo fotbal?
Už na Kypru byl fotbal okrajový, ale začal jsem tam s windsurfingem, potápěním a freedivingem. Byly na to možnosti. Ráno jsem odvezl děti do školky a věnoval jsem se koníčkům. Kvůli tomu jsem tam šel, abych si užil i něco jiného.
V roce 2018 jste se dal na trenérskou dráhu a poté, co jste prošel několik klubů, tak od začátku loňského roku jste koučem gólmanů v Mladé Boleslavi. Jak vás nová role baví?
Člověk, když skončí kariéru, tak najednou přemýšlí, co bude dělat. Pokud fotbalu obětujete skoro celý život, tak se k němu zase vrátíte. Trénování mě baví každým dnem víc a víc. Když jsem mezi mladými chlapci, tak mě to přece jen trochu omlazuje.
Jak v Mladé Boleslavi spolupracujete s hlavním trenérem, který je ze Švédska?
Je to skvělá zkušenost, protože se jedná o trochu jiného typologického trenéra, než na co je Česko zvyklé. Mám výhodu, že jsem dlouhé roky působil v zahraničí, takže s angličtinou nemám problém. Uvidíme, jak to půjde dál. Každopádně s komunikací není problém.
Účast v Konferenční lize pro Mladou Boleslav znamenala určitě úspěch, ne?
Ano. Nehráli jsme zle, ale asi jsme trochu doplatili na nezkušenost se zápasy s evropskými celky. Paradoxně nám ale chybělo jen pár minut k tomu, abychom postoupili dál.
Jak vznikla Čontofalského přezdívka „Francúz“? Proč nakonec nevyšel jeho přestup z Bohemians do anglického Evertonu? Kdy mu byl nabízen úplatek, aby pustil zápas? Co viděl v tom, když se věnoval řízení helikoptéry? Poslechněte si celý díl talkshow Na place.
