‚Bylo tam 200 tisíc lidí, strašný masakr.‘ Mezi hrdiny sametové revoluce v roce 1989 patří i sportovci
17. listopad je Dnem boje za svobodu a demokracii a Mezinárodním dnem studentstva. Právě tehdy v roce 1989 se studenti sešli, aby si připomněli protestní akci proti nacistické okupaci Československa konanou stejný den o 50 let dříve. Proti shromáždění v roce 1989 v Praze Veřejná bezpečnost brutálně zakročila. Začala tak sametová revoluce, která vyvrcholila pádem komunistického režimu. A na boj o demokracii vzpomínají i někteří sportovci.
„Bylo tam 200 tisíc diváků na letenské pláni, mluvil jsem k lidu, protože jsem byl vybraný člověk z fotbalu. Pamatuji si ta slova doteď, že jsem zjistil, že se s námi nehraje fér a život je o fair play a že mám pocit, že s námi naše vláda nehraje fair play. Vedle mě stál Alexandr Dubček, Václav Havel a byl to strašný masakr,“ vyprávěl pro Paměť národa fotbalista Ladislav Vízek.
Poslechněte si, jak prožívali listopad v roce 1989 a Sametovou revoluci českoslovenští sportovci
Olympijský šampion z her v roce 1980 Moskvě patří mezi sportovce, kteří ať už na Letné nebo na Václavském náměstí promlouvali k protestujícím davům lidí.
„Měl jsem hrozný strach přijet domů, protože jsem měl už v té době koupenou hospodu a říkal jsem si, že mi ji vezmou, protože zůstanou komunisti u moci a já budu zase chudej. To se naštěstí nestalo a bylo už znát, že asi komunisti padnou,“ vzpomínal dál Vízek.
Většina sportovců ale nebyla tehdy tolik vidět jako fotbalista Vízek.
Sametové revoluce se přímo kvůli svým povinnostem ani zúčastnit nemohli a vše jako třeba skokan na lyžích Pavel Ploc sledovali spíš na dálku.
„My jsme odjížděli na první sníh do Planice. Poslouchal jsem v rádiu, měl jsem to naučené od táty, protože doma pořád poslouchal Svobodnou Evropu, dala se tam naladit i česká stanice a já poslouchal, co se děje. Pak jsme cestovali do Kanady a Ameriky a na letišti už byly trikolóry. Cizinci a zápaďáci se shlukovali kolem nás, všichni volali Václav Havel a objímali nás. Byli jsme z toho dojatí,“ popisoval skokan na lyžích.
‚Nejsilnější okamžik života‘
A podobné vzpomínky na listopad 1989 jako dvojnásobný olympijský medailista má také basketbalová trenérka Natália Hejková.
„Rok 1989 je pro mě nejsilnější zážitek života, i když jsem se nemohla účastnit, byli jsme v autobuse. Jednou do Maďarska, jednou do Polska a jeli jsme hrát. Byl tam s námi šéf komunistické strany a to bylo tak nepříjemné, protože jsme se nemohli v tom autobuse radovat z toho, co se děje,“ vzpomínala pro Paměť národa Hejková.
„U televize jsem seděla od rána do večera a dojímá mě to doteď, že ty rozhodující momenty, to jsem se vždy rozplakala, že to není možné. Fakt si to pamatuji úplně přesně a je to pro mě největší zážitek. Jsem vděčná všem, kteří se toho účastnili a kteří to vlastně za nás udělali,“ dodala jedna z nejúspěšnějších basketbalových trenérek.
