Někteří žáci kroměřížské školy Oskol nemají povinný druhý cizí jazyk. Jsou totiž dyslektici
Kroměřížská základní škola Oskol vytvořila komplexní podmínky pro dyslektické děti. V rámci každého ročníku zřídila speciální třídu určenou pouze žákům s vývojovými poruchami učení.
„Mají problémy s přehazováním písmenek, se zaměňováním koncovek, s plynulostí a porozuměním textu, který čtou. Problémy se odráží také v písemné formě, takže děti mění písmenka, komolí slova, špatně si uvědomují gramatická pravidla při psaní,“ přibližuje nejběžnější problémy dyslektických dětí speciální pedagožka Eva Trlicová.
„Háčky, čárky někdy chybí a zapomínám někdy napsat velké písmeno. Třeba když čtu, tak vynechám řádek nebo přečtu něco úplně jiného, než mám. Musím trénovat,“ potvrzuje jedenáctiletý Radek.
Dyslektické třídy na kroměřížské základní škole Oskol nemají ve Zlínském kraji konkurenci. Ředitel Oldřich Gejda požádal nově dokonce o ministerskou výjimku. Běžní žáci si totiž musí podle nových norem přibrat v sedmé třídě druhý cizí jazyk, pro dyslektiky na Oskole to ale platit nebude.
„Šli jsme do toho proto, aby žáci nebyli v této oblasti přetížení jazykem, protože mají problémy s dyslexií a mají už rozšířený jazyk český, aby tam byla ta náprava. Mají od třetí třídy jazyk anglický, a kdyby ještě měli mít další cizí jazyk, tak by to pro ně bylo příliš náročné,“ vysvětluje ředitel.
Dyslexie ovšem rozhodně není poruchou intelektu. „Tyto děti jsou naprosto běžné, zdravé děti, akorát to mají v životě trošku složitější než ostatní. Z řad mých žáků máme několik vysokoškoláků, ekonomů, techniků. Většina z nich má maturitní středoškolské vzdělání,“ připomíná specialistka Eva Trlicová.
Existuje až padesátiprocentní pravděpodobnost, že dítě dyslektických rodičů bude mít stejné obtíže. Pokrok malých dyslektiků závisí velkou měrou na čase věnovaném domácí přípravě.
