Kostarický pár se usadil v Dolní Lhotě. Bude muset odejít?
Jmenuje se Evelyn Andrea Bolaňos Castro a je z Kostariky. Spolu se svým manželem se rozhodla, že sedne do letadla, urazí 10 tisíc kilometrů a svůj dospělý život začne v malém domku v Dolní Lhotě u Ostravy. Zná je tam téměř každý a sousedé na ně nedají dopustit. Jaké to je, když se cizinci téměř dokonale přizpůsobí novému světu?
Když jde Evelyn k sousedce paní Janě na návštěvu, máte pocit, že se vítá matka s dcerou. „Evelyn a její manžel jsou pro mě srdeční záležitostí. Kdo by je neměl rád?“ tvrdí paní Jana. „Dolní Lhota je sice malá vesnice, ale mám to tu ráda. Lidé jsou tu hodní,“ říká na to Evelyn.
„S manželem máme dohromady pět dětí. Jako by mi chyběl šestý pár do rodiny. Proto je bereme jako součást rodiny,“ konstatuje paní Jana.
Cesta přes zahradu do domku, kde se už běžně mluví jenom španělsky, je zároveň pozváním na nefalšovanou kostarickou kávu. Evelyn při přípravě asistuje její manžel Luis Ricardo Madrigol Corrales.
Pro úřady jsou cizinci
„Vždycky jsem chtěla studovat v zahraničí, a tak jsem si řekla, že to zkusím v České republice. Podařilo se a jsem tady,“ vzpomíná Evelyn. „Rozhodování bylo těžké, protože naše kultura je jiná, ale je to dobrodružství,“ dodává Luis Ricardo.
I když je Dolní Lhota přijala za své, oba pracují jako lektoři cizích jazyků a Evelyn ještě dokončuje vysokou školu v Ostravě, jedna pro našince přehlédnutelná drobnost jim přece jen chybí – malý znak Evropské unie v osobních dokladech. Pořád jsou cizinci z daleka.
„Mívám problémy na poště. Když chci například něco poslat, musím počítat s tím, že tam strávím hodinu,“ vysvětluje Evelyn.
Zatím žijí v nejistotě
Právě v této kuchyni u horké kávy už prodebatovali spoustu hodin o tom, co je čeká. Žádají o prodloužení pobytu a doufají, že úředníci ministerstva vnitra jejich malý příběh z Dolní Lhoty pochopí. „Doufáme, že se stane nějaký zázrak a budeme tu moct zůstat trochu déle,“ zamýšlí se Evelyn.
„Když mi minule řekla, že by na konci září odjeli, uvědomila jsem si, jak by to pro mě bylo bolestné. Bude mi tu něco chybět,“ popisuje své dojmy paní Jana.
Není mnoho mladých kostarických párů, kterým by přirostla k srdci průmyslová Ostrava. Spolu se svými nejbližšími sousedy věří, že společně vypitých kostarických káv bude ještě hodně.
