• Další fotografie (5)

34letý dirigent Joel Hána vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a působí v několika orchestrech a sborech. S orchestrem z Police nad Metují Police Symphony Orchestra dosáhl úspěchů na české i mezinárodní scéně. Zanedlouho je například čeká koncert v pražském Rudolfinu. „Konzistentní práce se vyplatí. Sny si mohu plnit i díky svobodě,“ říká Hána v rámci seriálu Českého rozhlasu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.

Narozeni do svobody Praha 7:00 2. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co pro vás svoboda znamená?
Tvůrčí volnost. Svoboda mi dává pocit, že necítím zeď a mohu si tvořit a jít si za tím, co chci, a způsobem, jakým chci. Člověk není limitován a brzděn politickými záležitostmi. Orchestry mají samozřejmě tvůrčí rady, kde může být nápad zamítnut, ale jde o to, že se o tom bavíme.

3:06

‚Dvořák je pro mě srdcová záležitost.‘ Eleonore Kinsky veřejnosti otevřela dům slavného českého skladatele

Číst článek

Vnuknutí

Angažujete se v několika regionálních orchestrech či sborech. Jak vaše působení začalo?
Tímto směrem jsem se rozhodl jít až ve 22 letech, což je vlastně trošku pozdě, ale předtím jsem studoval na vysoké škole francouzštinu. Pak jsem nastoupil v Brně na konzervatoř a záhy na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU).

Během té doby jsem založil jeden orchestr, který sdružoval studenty JAMU. Tam si mě poté všimla Petra Soukupová, která studovala nade mnou a měla už pět nebo šest let založený orchestr Police Symphony Orchestra. Oslovila mě a od roku 2016 s Police Symphony Orchestra intenzivně spolupracuji.

A když člověk dlouhodobě pracuje s jedním orchestrem, tak jsou pak vidět výsledky díky konstantní práci. Působím ale teď v různých žánrech, například v Muzikálu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, v brněnském národním divadle.

Co vás na začátku motivovalo se začít angažovat?
Vyrůstal jsem v rodině, kde mě obklopovala hudba. Mamka zpívala v pěveckém sboru, takže už jako kluk jsem napodoboval dirigenty ve sboru. Ale mě samotného to chytlo až v těch 22 letech, protože předtím jsem ještě na vysoké škole studoval francouzštinu.

25:09

Vystoupit v Carnegie Hall je jako olympiáda. Dostat tři koncerty je výjimečné, říká šéf České filharmonie

Číst článek

A bylo to takové vnuknutí, napadlo mě to při jízdě v tramvaji, tak jsem to udělal. A zjistil jsem, že mě opravdu baví práce s lidmi. Dirigentská činnost je do velké míry spíš psychologická, než že člověk ukazuje rukama nějaké doby a výraz. A zjistil jsem, že mě baví pracovat s davy a motivovat lidi k tomu, aby pěkně hráli a hudební zážitek si užili.

‚Ping pong‘ energie

Co vám dává energii v té činnosti pokračovat a neustávat?
Cítím, že energii dostávám od Boha nebo z vesmíru ale také, že když dám energii do hudebníků, tak oni ji pošlou do publika. A mě baví toto její předávání, jak já říkám ping pong, který končí aplausem.

Myslíte, že by to šlo dělat i v nesvobodě?
Určitě ne, jsem narozený těsně po revoluci, jsem ročník 1990 a vyrůstal jsem už ve svobodě, ale z vyprávění rodičů vím, že jsem měl v plnění snů svobodnou ruku, že předtím by to nešlo. S Police Symphony Orchestra se nebojíme snít a ty sny si plnit. Díky svobodě mám v hudbě možnosti a mohu se věnovat více oborům.

Cítíte v současném Česku absolutní uměleckou svobodu, nebo by se podle vás něco mělo změnit?
Všechno samozřejmě záleží ekonomické situaci hudebních institucí. Jsou u nás sbory, které mají více finančních možností díky tomu, že jsou zřizovány ministerstvem kultury. Dalo by se říci, že ostatní jsou kvůli tomu lehce v nesvobodě.

Některé filharmonie teď hrají kvůli výdělku i filmovou hudby nebo různé crossovery, což by dříve nedělaly. Ale osobně to nevnímám negativně, protože mám rád hudbu ve všech polohách. Myslím, že je správně, že se otevíráme lidem i v té multižánrovosti.

2:39

V rytmu srdce pochodujících vojáků. V Česku zůstaly už jen dva armádní hudební soubory

Číst článek

Ponaučení z historie

Existuje v současné době nějaká hrozba pro naši společnost?
Hrozba jsme možná my sami. I když teď vnímám, že u nás je politická situace teď ta lepší. Ale někdy, třeba teď u volby amerického prezidenta, jsem sám zděšen, jak davy dokážou volit do čela státu arogantního člověka, který podle mě nemá správně poskládané hodnoty.

Co naopak nejlepšího dnešní doba a společnost přináší?
Trošku se opakuji, ale podle mě to je volnost a svoboda, co člověk může dělat ve volném čase, co může nasávat. Je ale důležité, abychom mysleli na historické události, protože věci se často opakují, poněvadž se lidé nedokážou ponaučit. Myslím, že dnešní doba je pořád svobodná, ale asi mi přišla svobodnější na přelomu 90. let a nového tisíciletí, když jsem vyrůstal jako dítě.

Máte teď nějaký sen, ať už s orchestrem nebo osobní?
Snů mám plno. Osobní se plní, za chvíli se mi narodí druhé dítě. Profesní bych jako televizní režisér se zaměřením na hudbu chtěl jednou režírovat novoroční koncert vídeňských filharmoniků. Dirigentské cíle se mi taky daří, směřuji postupně do světa. Příští rok nás čeká s Českým filharmonickým sborem Brno spolupráce na mezinárodním poli.

Ema Polívková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít