Vláda projedná zákaz fyzických trestů dětí. ‚Musíme vyslat signál, že je to nepřijatelné,‘ říká Laurenčíková
Fyzické tresty dětí jsou podle zákona zakázané, ale jen ty nepřiměřené. Vláda nyní projednává jejich úplný zákaz. „Většina českých rodičů fyzické tresty považuje za něco normálního, co do výchovy patří,“ předestírá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. V zemích, kde platí podobné zákazy, postupně dochází k poklesu násilí v rodinách. „Potřebujeme posílit ochranu dětí,“ apeluje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Proč je potřeba, aby v Česku bylo přímo v zákoně napsáno, že trestání dětí je nepřijatelné?
Je to důležitý vzkaz pro celou společnost a pro všechny dospělé, kteří děti vychovávají v rodinách nebo s nimi pracují v rámci své profese.
Potřebujeme změnou legislativy posílit ochranu dětí, společnost se musí proti fyzickému násilí jasně vymezit, apeluje vládní zmocněnkyně pro lidská práva
Vůbec nejdůležitější je ale tento vzkaz do legislativy zapracovat. V mnoha případech opravdu vážného strádání vidíme spoustu promarněných příležitostí, kdy dítě samotné dlouho nerozumělo tomu, že to, co se mu děje, je vážná situace a má vyhledat pomoc. Má právo na to, aby s ním bylo zacházeno důstojně a bezpečně.
A v zemích, které již do legislativy nepřijatelnost fyzických trestů a jiného ponižujícího zacházení s dětmi ukotvily dlouho před námi, opravdu postupně došlo k poklesu násilí jak v blízkých vztazích v rodinách, tak také k poklesu agrese v dětských kolektivech.
To jsou jednoznačně dobré, už v tuto chvíli prokázané důsledky toho, že když se společnost takto jasně vymezí a na úrovni legislativy tento jasný vzkaz vyšle, tak skutečně to má tendenci posilovat zdravou komunikaci s dětmi a redukovat násilí, které je často používáno jako norma.
Lidé, kteří sami v násilí vyrostli nebo byli objekty častých fyzických trestů, velmi často nemají nástroje jak regulovat vztek a stres vlastních dětí, ale i u sebe samotných.
Máte podezření, že někdo týrá dítě? Nemusíte nic prokazovat, ale nahlaste to, vyzývá advokátka Hrdá
Číst článek
Mluvíme o dětství, mluvíme o násilí, ale pak jsou tady takové ty něžné dětské pohlavky přes zadek anebo po hlavě. Vy jako dítě jste něco takového někdy zažila?
Tak určitě ano, ne v nějaké výrazné formě, ale určitě ano. A víme z výzkumů, že většina českých rodičů fyzické tresty považuje za něco normálního, za něco, co do výchovy patří.
A to je problém, protože potom se opravdu fyzické trestání neboli užívání fyzické převahy stává něčím, co je v té společnosti normalizováno a co máme tendenci posílat dál v dospělém věku vůči našim partnerům a blízkým nebo v jiných konfliktových situacích.
Promiňte, já vám rozumím. Ale pojďme ještě jinam. Jaký má tato změna smysl, když rodičům, které děti bijí, a neřešme teď jenom třeba lehké plácnutí přes zadek ještě přes plenu, nehrozí žádné tresty?
Ďábel byl skrytý v detailu, již dnes legislativa říká, že jsou fyzické tresty zakázané, ale jenom ty nepřiměřené. Avšak výklad toho, co je či není přiměřené, je naprosto subjektivní.
Dokud jsem byla máma, která vztáhne na syna ruku, byla jsem normální. Teď jsem černá ovce rodiny
Číst článek
Jak už jsem uvedla, pro někoho, kdo byl v dětství často fyzicky trestán, je to, že své dítě třikrát týdně zmlátí nebo mu dá facku, něco naprosto normálního, přiměřeného.
Ale to neznamená, že to je pro dítě bezpečné a že ho to vážně nepoškozuje v oblasti duševního zdraví a celého dalšího psychosociálního vývoje. Proto potřebujeme posílit ochranu dětí i na úrovni občanského zákoníku.
Říci, že žádné fyzické tresty nejsou pro nás jako pro společnost normální a potřebujeme jednoznačně posílit podporu pro ty rodiče, kteří hledají, jak svým dětem nastavovat hranice bez použití násilí.
