Vymykáme se v tom, jak moc migraci považujeme za nebezpečnou, říká expertka o evropském paktu
Větší participace států a princip solidarity. To prosazuje nově stvrzený migrační balíček Evropské unie, který ulevuje státům s vysokým počtem příchozích migrantů. Podle Marie Jelínkové z FSV UK má ale pakt i některé mezery. „Velká část rozhodování se bude dít mimo EU a práva přicházejících lidí tak nebudou dodržována do takové míry, jako je tomu na území EU,“ řekla ve speciálu Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus.
Uleví migrační pakt zemím nejvíce zasaženým migrací?
Vypadá to, že ve znění, jak vypadá dnes a jak asi bude schválen, se zemím skutečně částečně uleví.
Pakt přináší částečně princip solidarity a fakt, že pro země, které zatím na migračním břemenu participovat nechtěly, tam nyní jsou nové nástroje navržené k tomu, jak země na migraci budou participovat. Tam se jedná zejména o větší finanční spoluúčast či třeba pomoc s návraty odmítnutých žadatelů o mezinárodní ochranu.
Chápete emoce, které budí zmiňovaný princip solidarity?
Rozumím tomu, že vznikají. Já sama bych je například viděla v jiných oblastech migračního paktu, ale vnímám to tak, že migrace je v posledních letech spojovaná s krizovostí, která budí obavy. Ať už poté dezinformátoři či jen lidé, kteří nějaké větší obavy prožívají, jsou velmi citliví na jakékoliv takové téma.
To s sebou samozřejmě nese i obavy, jestli toho náhodou nebude využito nějak jinak a někdo jiný nebude rozhodovat o tom, kdo bude žít na našem území. To ale není cílem migračního paktu.
Členské státy EU definitivně potvrdily migrační balíček. Česko se při hlasování zdrželo
Číst článek
Migrační pakt by měl vzbuzovat emoce spíše v tom, že masivně pokračuje v trendu, že velká část rozhodování se bude dít na hranicích Evropské unie a mimo Evropskou unii.
To vede k tomu, že práva lidí, kteří přichází do Evropy a u kterých má být hodnoceno, jestli opravdu potřebují ochranu, protože je jejich život ohrožený, nebo ne, pravděpodobně nebudou dodržována do také míry, jako jsou dodržována na území Evropské unie. Zároveň zavadí různé věci, jako že děti mohou být dlouhou dobu v detenčním zařízením, a to by nás prostě mělo z principu hodnot, na kterých EU stojí, zarážet.
Není to ale požadavek voličů, kteří po politicích chtějí, aby se to vyřešilo mimo Evropskou unii?
Ohánět se požadavkem voličů je ošemetné, protože velmi často záleží, jak otázku položíme a s čím ji spojíme. Myslím si, že je v pořádku, že je pro voliče téma migrace hodně důležité, ale zároveň je pro českou společnost typické, že je o tématu málo informací.
Je to specifický postoj české společnosti k migraci? Myslíte, že se Česká republika nějak vymyká v rámci Evropské unie, když přijde na téma migrace?
Vymykáme se skutečně v tom, jak moc ji považujeme za nebezpečnou. Tu a tam se ještě ocitneme v podobné množině společně se Slováky, kteří mají jako nebezpečnou ještě skupinu LGBTQ+. Ta jim vychází podobně nebezpečná, jako u nás migrace. Takže v tomto jsme skutečně v Česku jedineční.
Nově schválený migrační balíček nic nezmění. Nahrává spíš pašerákům, míní analytik
Číst článek
Ve chvíli, kdy se podíváme na data, tak například v roce 1960 bylo migrantů na celém světě 2,6 procenta a dnes jsme zhruba na čtyřech procentech. K nárůstu došlo i kvůli tomu, že jsou větší absolutní čísla, protože je více obyvatel na planetě, ale není to takový obrovský nárůst, jak by se mohlo zdát kvůli tomu, jak moc je téma diskutované.
Zároveň vidíme, že Česká republika se dokázala postarat skutečně o mnoho ukrajinských uprchlíků, kteří utekli před válkou. Není nakonec Česko docela úspěšná země, co se týká integrace a příjmu cizinců?
Co se týká přístupu k utíkajícím Ukrajincům, tak to je myslím něco, na co bychom měli být, byť i tam jsou oblasti, které je třeba řešit a změnit, skutečně hrdí.
Tam se ledacos povedlo, a to ne jen na počátku. Česká občanská společnost byla dlouhodobě velmi aktivní. A i když se o tom moc nemluví, pořád je do pomoci zapojeno mnoho Čechů.
