Představitelé a zaměstnanci ukrajinských muzeí opakovaně popisují, jak ruští vojáci odváží ze země umělecké předměty. Působí to organizovaně, jako kdyby okupanti věděli, pro co mají jít a kam.
„Ideální by bylo zanechat to na původním místě. Je to stopa paměti, kteří spoluutváří identitu lokality. Na dočasné uskladnění nikdo nemá prostor ani čas,“ říká historička architektury Vicherková.
„Tvůrcům se podařilo najít zlatou střední cestu mezi citlivostí a vnímavostí k předloze. Zároveň se dozvídáme víc o minulosti postav, i ty vedlejší rozvádějí hlavní téma,“ chválí publicista Šrajer.
Od nového roku Deník N nepřechyluje ženská příjmení. „Myslím, že je to změna k lepšímu. Někteří kolegové stejně pokoutně nepřechylovali,“ přibližuje zástupce šéfredaktora Lukáš Werner.
„Na prvním místě mě mezi letošními knihami zaujal Kov od Karla Veselého,“ říká publicistka Klíčová. Básník Torčík považuje za favority české literatury Skutečnou cestu ven a Den byl pro mě krátkej.
Za pozornost stojí podle amerikanistky Ulmanové Ben Lernerova Topecká škola nebo třeba Klára a slunce od Kazua Ishigury. Překladatelka Šotolová upozorňuje na Annie Ernauxovou a Marysu Condéovou.
„Tato sezóna seriálu je nejhorší. Projevilo se na ní scenáristické zacyklení autora Morgana a jeho záliba v metaforách začala být na hranici trapnosti,“ tvrdí kritička Táňa Zabloudilová.
„Výhoda klientů z Ruska a Asie byla, že šlo o organizované zájezdy. To je vždy pro provoz jednodušší,“ říká Oldřich Pešek z Národního památkového ústavu.
Zkombinovat žánry a přidat k nim silnější sdělení se podle publicistky Míškové Janu Budařovi nepodařilo. Ani když připojil téma smrti. „V této pohádce je velký důvod se smrti bát,“ upozorňuje.
„Není to žádný příspěvek architektuře nebo urbanismu toho místa, nerespektuje to zájmy veřejnosti ani původních obyvatel oblasti,“ shrnuje svoje výtky sochař a publicista Pavel Karous.
Tři díla spojuje snaha uchopit téma sexuálního násilí, každé ale dopadlo jinak. Blondýnka od Netflixu podle publicistů artovou formou ukazuje, o kolik dál je Západ ve vnímání násilí na ženách dál.
Dvě české učebnice bojují o prestižní evropskou cenu BELMA. Ta s názvem Soudobé dějiny třeba vede žáky k zamyšlení nad volbami lidí, kteří patřili v Československu k národnostní menšině.
Z osobního života skladatele Josefa Myslivečka (1737–1781) nevíme téměř nic, přesto o něm vznikl film, který má šanci na evropský úspěch, přibližuje Veronika Bednářová.
Minisérie Jana Hřebejka Pozadí událostí si vysloužila kritiku za to, jak zobrazuje intimní vztahy mezi vyučujícími a studenty. Co kritikům vadí, vysvětlují Eva Klíčová z Alarmu, Kamil Fila z Kinoboxu.
„Netflix a další nám tady mohou vytěžovat spoustu profesionálů, zároveň ale pro ně samotné to prostředí není úplně bezpečné, nejsou tam dlouhodobé smlouvy,“ zdůrazňuje Táňa Zabloudilová.
Památkáři podle architekta Goryczka ocenili, že autoři úprav „zmrzačenou fasádu“. „Nahlodání hmoty, které vzniklo v pozdějších letech, je také kus historie a ukázka našeho vztahu k dědictví.“
„Nevadí mi, pokud kulturní dědictví vzbudí ohlas masového publika. Pokud se ale nepracuje s problematickým výkladem dějin, který prodáváme publiku,“ ukazuje publicista Forejt na Muchův nacionalismus.
Stromům na náměstí brání jak inženýrské sítě, tak archeologické bohatství. Nic z toho ale není vidět, uznává památkářka a vysvětluje tím, proč se ozývá volání po výsadbě stromů v centrech měst.
„Film je do jisté míry historicky věrný, ale na druhou stranu je to přiznaná historická fantasy. Ta dramatická linka nemá žádnou oporu ve skutečnosti,“ upozorňuje publicista Rynda.
25:27
