To nejlepší z francouzské a angloamerické literatury. Rozpad společnosti, toxické mužství a příběh otrokyně
„Přála bych si, aby nakladatelé upustili od vydávání jen knih, které dostaly nějakou cenu. A víc pátrali na vlastní pěst,“ vyhlíží příští rok amerikanistka Hana Ulmanová z Filozofické fakulty UK. Za nejvýraznější anglosaská díla, která letos vyšla v českém překladu, považuje Ben Lernerovu Topeckou školu nebo třeba knihu Klára a slunce od Kazua Ishigury. Překladatelka Jovanka Šotolová upozorňuje na Annie Ernauxovou a Michela Houellebecqa.
Francouzka Annie Ernauxová letos přezvala Nobelovu cenu za literaturu.
Bilance: To nejlepší z angloamerické a francouzské literatury za rok 2022 a co by mohlo zaujmout čtenáře v roce nadcházejícím
„Nakladatelství Host mělo šťastnou ruku, že letos vydalo její román Roky, aniž by tušilo, že Ernauxová dostane ocenění. Myslím, že to byl dobrý tah a že představit Ernauxovou právě touto knihou stojí za to,“ hodnotí v pořadu Akcent na Vltavě překladatelka Šotolová, která je také šéfredaktorkou časopisu iLiteratura.
„Ernauxová dává v knize čtenářům možnost ohlédnout se za dějinami Francie posledních 60 let, i když v hodně osobním podání. Je to žánr autofikce, dějiny autorka popisuje na základě vlastních osudů a svěřuje se s velice intimními záležitostmi svého života. To dává dějinám zajímavý podkres,“ vyzdvihuje Šotolová.
Houllebecq: Zničit
Annie Ernauxová se při přebírání Nobelovy ceny opřela do dalšího francouzského spisovatele, Michela Houllebecqa.
Pocity štěstí a naděje. Jindy temný Houellebecq je ve svém novém textu plný naděje a víry v lásku
Číst článek
„Ona je levicová a otevřeně angažovaná a on je pravicový. Myslím, že snad dokonce řekla, že on by z Nobelovy ceny udělal ostudu a že by mu ta cena ani nepříslušela,“ připomíná Šotolová.
Houllebecqovi krátce po vydání ve Francii vyšel i český překlad románu Zničit. Odehrává se v blízké budoucnosti a sleduje francouzskou společnost, která se vypořádává s politickými změnami, falešným předvolebním videem a teroristickými útoky.
„Řekla bych, že Francouz bude ten román číst trochu jinak než Čech, a to právě kvůli návaznosti na politiku, na aktuální dění, na vnímání opozice, pravice a levice,“ tvrdí Šotolová.
Condéová: Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Za zajímavý překladatelský počin považuje Šotolová také znovuvydání českého překladu knihy Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu. Knihu napsala Marysa Condéová už v 80. letech. Tituba je jméno černošské otrokyně, která se v 17. století ocitla v americkém Salemu a zemřela při tehdejším honu na čarodějnice.
„Tituba je hlas všech žen. Opravdu existovala, ale nemáme o ní žádné další historické doklady, protože byla žena, černoška.“
„Tituba je hlas všech žen, opravdu existovala, ale nemáme o ní žádné další historické doklady, protože byla žena, černoška a její sociální zařazení neznamenalo, že by se o ni vůbec někdo zajímal. Autorka z toho ale udělala téma svého příběhu,“ říká překladatelka Šotolová.
„Celý příběh je ale zajímavý v tom, že se na něj díváme spíš současnými očima a z feministických pozic. Hlas Tituby, otrokyně a čarodějnice, nám dává možnost, jak dojít svobody, i když je člověk zcela uvězněn v tabu a stereotypech.“
Lerner: Topecká škola
Topecká škola od Bena Lernerova je novodobý velký americký román, který stejně jako Roky od Ernauxové využívá autofikce, shrnuje amerikanistka Ulmanová:
5:27
Ideální ‚devadesátky‘ byly iluzí. Spisovatel Ben Lerner ukazuje temné podoby amerického mužství
Číst článek
„Román se týká celé západní civilizace, protože se dotýká témat, které rezonují i v českém kontextu.“
„Je to krize bílého muže, toxická maskulinita, vyprázdněnost veřejných projevů a všechno to, co se na to pak nabaluje, včetně fyzického násilí a nesnášenlivosti. Nakladatelství navíc přidalo pečlivou redakci, překladatelka vysvětluje spoustu věcí,“ shrnuje Ulmanová a dodává:
„Lerner se domnívá, že jestli něco může této vyprázdněnosti bránit, tak je to poezie.“
Ishigura: Klára a slunce
Mezi pozoruhodné angloamerické knihy letošního roku považuje Ulmanová román Klára a slunce od Kazua Ishigura. „Pohrává si s konvencemi sci-fi, zasahuje do dnešní přítomnosti a předvídá, co se patrně stane v nejbližších několika letech,“ usuzuje amerikanistka.
„Na postavách teenagerů, kteří žijí v online světě, a když mají sociálně interagovat, tak vlastně neví, co dělat, se odráží ještě dozvuky pandemie,“ říká a dodává:
Nobelovu cenu za literaturu získal britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro
Číst článek
„Taky je to román, ve kterém se najde každý rodič, protože všichni chceme pro své děti to nejlepší. I za cenu genové editace. Ale co kdyby měla nějaká rizika? A co kdyby děti, které by neprošly genovou editací, automaticky skončily na smetišti dějin jako outsideři?“
Román je zpovědí robotky Kláry, která se má starat o vážně nemocné dítě.
„Nakonec to takzvaně lidské srdce, empatii a soucit nemá ani tak teenagerka nebo její matka, ale robotka. Také je to výrazně ekologický román,“ dodává Ulmanová.
Gallantová: Pozdní navrátilec
V českém překladu také letos vyšly povídky kanadsko-francouzské spisovatelky Mavis Gallantové v souboru Pozdní navrátilec.
„Narodila se v Kanadě, ale lákala ji poválečná Evropa, zejména zmar. Ve fyzickém smyslu to byly ruiny v Berlíně, v lidském smyslu to, co válka udělala s člověkem a psychikou,“ shrnuje Ulmanová.
Gallantová je v Česku neznámá, chránila si soukromí a nedávala rozhovory. „Psala vynikající povídky. Někteří spisovatelé se domnívají, že si ji mohou vychutnat pouze další spisovatelé, já si ale myslím, že je to spíš novodobá ženská verze Antona Pavloviče Čechova: na povrchu se nic moc neděje, není tam překvapivá akce a rozuzlení, ale pod povrchem to bublá a vře,“ vyzdvihuje amerikanistka.
Poslechněte si celou debatu o francouzské a angloamerické literatuře, audio je výše v článku.
