Česko po letech, kdy proti ruské propagandě nepodniklo žádné praktické kroky, vytáhlo proti dezinformačním webům. Emotivní prohlášení vlády doplnila vojenská rozvědka seznamem stránek, které vzápětí už soukromí provozovatelé českého „internetového potrubí“ zablokovali. Můžeme si tak připsat jedno rychlé a jednoduché vítězství. Víc než Putinovi jsme ale nařezali vlastní svobodě.

Pokud bych měl popsat svoje pocity z útoku Ruska na Ukrajinu, byla to hlavně bezmoc, kterou nejspíš cítila řada z nás. Můžeme posílat peníze, vyjadřovat podporu a nabízet bydlení prchajícím, reálně jsou ale naší nejsilnější zbraní sankce, jejichž příprava trvá dlouho, provází je politikaření a než se dostaví reálné výsledky, nejméně tisíce Ukrajinců zemřou.

Musíme něco udělat

Proto lidsky rozumím šéfovi českého správce domén s koncovkou .cz Ondřeji Filipovi, že zaštítil blokaci webů jako Aeronet nebo Protiproud, které roztrubují bezostyšnou ruskou propagandu. Sám Filip přiznal, že na něco takového pravidla tak úplně nepamatují, a v téhle situaci se zkrátka hledal způsob.

Jenže pravidla drží tuhle společnost pohromadě.

Náš trestní zákoník pamatuje na případy, kdy někdo schvaluje a podporuje válečné zločiny nebo mezinárodní terorismus (Putin se aktuálně pohodlně vejde do obou kategorií), a státní zástupci ústy šéfa Igora Stříže signalizovali, že budou zákon vymáhat.

Že by to trvalo dlouho a bylo to složité? To není pravda: i webovou doménu může policie zajistit a v minulosti už k tomu došlo. V tomhle případě by stačilo „jen“ to, aby stát přesvědčivě zdůvodnil, proč zablokované weby porušují zákon.

Jenže to se nestalo: vládní dokumenty mluví o nutnosti potírat „štvavá a propagandistická působení,“ konkrétní weby ale nejmenují. Jmenovitý seznam sestavilo Vojenské zpravodajství. Tajná služba své závěry (jako tradičně) nedokládá a nezdůvodňuje, a tedy ani neříká, proč vybrala zrovna tyhle konkrétní stránky, a ne jiné.

Nepomáhá ani vzpomínka na nelegální sledování exmanželky premiére Nečase, které ukázalo, jak snadno se tahle tajná služba zapletla s politiky.

Dobrovolně

Jak mobilní operátoři, kteří blokují přístup k propagandistickým webům ve svých sítích, tak i CZ.NIC, který některým zablokoval domény, se dušují, že šlo o jejich dobrovolné rozhodnutí. Jenže nevysvětlují, proč zasáhli až teď, až po výzvě vlády. Filip pro Seznam Zprávy uvedl, že „sdružení weby nevytipovalo ani nestudovalo, co píší“ a opřelo se o seznam tajné služby.

Vznikla tak situace, kdy stát blokaci webů nenařídil ani neschválil, jen vydal seznam a provozovatelům infrastruktury naznačil, že by měli konat.

U mobilních operátorů je byznysová logika jasná: za ruskou propagandu nikdo slzy ronit nebude, je to krok s ušlechtilým cílem a vstřícná reakce se může v budoucnu zúročit při vyjednávání na státem silně regulovaném trhu. Konečně i bezpečnostní složky nyní zjišťují, že čím méně subjektů zprostředkovává v Česku internet, tím snáze se s nimi dohodnou.

U správce domén CZ.NIC je situace smutnější. Trpí původní idea svobodného internetu, která počítá právě se spolky jako NIC, které nejsou provázané se státní mocí.

Kdyby se rozhodl zasáhnout přímo stát, paradoxně by se dostalo zablokovaným webům spravedlivějšího a transparentnějšího procesu (a veřejnosti kontroly), než když rozhodovali manažeři hrstky soukromých organizací.

Srdce a mysl

Pokud budeme o propagandě přemýšlet jako o nástroji, kterým se jedna ze stran snaží vyhrát „srdce a mysl“ občanů, pak se musíme ptát, jestli překotná blokace několika webů vedla k cíli. A to se nestalo.

Zablokované stránky přešly na jiné domény, například s koncovkou .com, kam česká rozvědka se svým seznamem nedosáhne. I blokace v sítích operátorů je snadno překonatelná a leda připomíná, jak nenápadně mohou poskytovatelé internetu „moderovat,“ kam se jejich klienti dostanou.

Propaganda se tak bude šířit dál: řetězovými e-maily, ve skupinách na Telegramu a nebo zkrátka z nově založených webů. Omlouvači ruské agrese ale najednou dostali auru disidentů, kterým „mocní“ zakazují mluvit. Získali tak společné téma s lidmi, kterým jsou fake news odporné, ale citlivě vnímají svobodu slova.

A stát si vyzkoušel, jak rychle může stránka zmizet z webu. Netřeba se bát zákonů, soudů a veřejné kontroly, stačí poprosit technické firmy. To je sen každého autoritáře, ať už se jmenuje Kaczyński nebo Orbán.

Nepotřebujeme pevnou ruku

Stát je jenom tak funkční, jak funkční jsou jeho instituce. Zároveň je funkční jenom tehdy, když můžou občané jeho institucím věřit, protože vědí, že dodržují pravidla. K tomuhle silová a netransparentní politika určitě nevede. Jak demokracie trpí, když se do svobody projevu začnou míchat tajné služby, si vyzkoušely v USA, dneska rozdělené na dva nesmiřitelné tábory.

Že soukromé firmy vyjdou státu vstříc v lecčem, překvapivé není, ale že se sám stát nespolehne na vlastní pravidla a instituce, varující je. Opakujeme tak chybu z pandemie, kdy úřady jeden přešlap napravovaly druhým a lidé ve vedení sami podrývali základy státu, když platná pravidla vykreslovali jako překonaná a odsouzená k obcházení.

Samozřejmě, že teď to dělají upřímně a pro dobrou věc. Jenže stejnou cestou se k cíli dostane i příští autoritář.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít