Mezi největší eurooptimisty v Irsku patří tamější zemědělci
Je těžké najít členskou zemi Evropské unie s převahou spokojených zemědělců. Irské farmáře zdecimovalo loňské špatné počasí. Chovatelé hovězího dobytka a ovcí si také stěžují na nízké výkupní ceny. Loňský skandál s koňským masem jim poptávku po kvalitě zvýšil jen krátkodobě. Kritiku Evropské unie od nich ale neuslyšíte. I když se její dotace tenčí, bez nich by většina farmářů neměla šanci se uživit.
Zemědělec Andrew Maloney a jeho kamarád Frank Buckley právě trochu děsí ovce a čerstvě narozená jehňata na pastvinách Andrewovy farmy.
Ta s dvěma sty hektary patří k největším v okolí města Edenderry, asi 80 kilometrů západně od Dublinu.
„Já chovám ovce a hovězí dobytek na maso a jsem zcela závislý na takzvané jednotné platbě, tedy přímých dotacích z Evropské unie. Lidé z města tomu nechtějí věřit, ale jednotná platba tvoří 80 procent mých příjmů, a to se ještě bavíme o dobrém roce,“ říká Andrew.
„Když se spojí špatné počasí jako v loňském roce a současné nízké výkupní ceny hovězího, je situace ještě horší," konstatuje smutně Andrew, jemuž se unijní dotace do roku 2019 sníží o čtvrtinu.
„80 procent irského masa jde na export, polovina hovězího míří do Anglie. Velkými odběrateli jsou taky Francie, Nizozemsko nebo Německo. Já prodávám zvířata na jatka a v tom je taky malinko problém. V Irsku jsou tři velcí obchodníci s masem, kteří ovládají trh a řídí cenovou politiku," vysvětluje Andrew.
Začínat v Irsku se zemědělstvím by teď nikomu nedoporučoval. A není v tomto názoru evidentně sám. Průměrný věk farmáře se v Irsku posunul už na 58 let, protože mladší generaci těžká práce s nejistým výdělkem nevoní.
„Po špatném roce se z ničeho nic ozvala banka, že chce půjčku hned zpátky. Donutila mě prodat celé stádo dobytka, takže teď se na své farmě starám o dobytek, který patří někomu jinému. Pořád mi to stačí na živobytí, ale je to na hraně," popisuje Frank Buckley.
Jeho manželka se musela vrátit do práce a on sám si našel přivýdělek, když prodává různé chemikálie a drogistické zboží svým známým. Rád by si koupil svoje stádo, ale žádná banka v Irsku mu na něj už nepůjčí. Ví, že by ho uživila produkce mléka, ale na to se jeho pastviny a usedlost nehodí.
Frank telefonicky domlouvá schůzku se svým strýcem Paddym, jemuž patří proslulé řeznictví v centru Dublinu. O mase od firmy Buckley's se zmiňuje už slavný James Joyce v Odysseovi.
„Loňský skandál s koňským masem znamenal krátkodobý návrat zákazníků do klasických řeznictví, ale skoro to nestálo za řeč. Supermarkety tady v Irsku posledních 12 měsíců dělají obrovskou reklamu na diskontní ceny masa a tomu my prostě nemůžeme konkurovat. Není to férová obchodní soutěž," stěžuje si dublinský řezník, podle kterého mezi lidmi ještě není po nedávné krizi dost peněz.
Jinak by se podle něj mnohem víc projevil trend kupovat kvalitnější, místní potraviny.
„Irský zákazník určitě dbá na kvalitu. Jednak masa, jednak ryb, jednak zeleniny. Pokud tam kvalit není, určitě se ozve,“ uvádí český manažer luxusní dublinské restaurace One Pico Jiří Havlíček. I v jeho podniku byl prý dopad aféry s koňským masem vydávaným za hovězí jasně patrný.
