„Dvacet let jsme bydleli v Avignonu u nádraží a každý rok jsem autem do Československa,“ vzpomíná Adolf Scherer. To bylo ale až po roce 1989, do té doby poslední žijící Slovák, který si zahrál ve finále chilského šampionátu, do své vlasti nesměl.

Nejprve odešel hrát francouzskou ligu s povolením úřadů, podruhé už nelegálně. Poznal totiž, že život fotbalisty může být i jiný než strachovat se, aby náhodou doma v Martině nepřišel do fabriky na výrobu tanků s minutovým zpožděním.

V zahraničí už zůstal, protože v Avignonu potkal šarmantní Francouzku. „Nemohl jsem trénovat a doktor mě poslal za doktorkou na injekci, tak jsme se seznámili,“ vybavil si bývalý fotbalista.

„Poznali jsme se díky Adolfovu zranění. V Avignonu hrál ligu, měl zdravotní problémy a já ho ošetřovala. Jinak bychom se neseznámili, protože mě fotbal vůbec nezajímá. Jen kvůli němu by mi neimponoval,“ říká jeho manželka Nadia Schererová.

Manželství Schererových funguje už 40 let, o fotbale se ale Adolf a Nadia zásadně neshodnou. Pro ni je to nuda a všechny akce jsou stejné. On jím dodnes žije a místo srdce má, jak říká jeho žena, fotbalový míč.

Na svou rodnou zemi ale Adolf Scherer nezapomíná. Jeho manželka se naučila i brynzové halušky, aby svému muži skoro po půl století v cizí zemi dala občas vzpomenout na Slovensko.

Často se vrací domů

„Moc rád se vrací domů, a když přijede zpátky na Slovensko, není to stejný muž jako tady ve Francii. Třeba v Praze je to zase jiné, ale v domácím prostředí se vrací ke svým starým zvykům a je zase Slovákem,“ říká Nadia Schererová.

„Říkám, že Slovákem jsem a Slovákem zůstanu. Žiju 40 let ve Francii, ale když přijedu na Slovensko, jsem doma. Hodně lidí mě poznává, ale za to nemůžu,“ pookřává při vzpomínce na Slovensko vicemistr světa ve fotbale Adolf Scherer. Svůj nový domov ale našel u azurového pobřeží.

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít