Místo ocelových šroubů a drátů by v budoucnu mohly se spojováním rozdrcených kostí pomáhat lehké hořčíkové slitiny. Na jejich výzkumu pracují chemici z brněnského Vysokého učení technického. V laboratoři kovů a koroze nyní hledají ideální složení slitiny, která by se postupně v těle vstřebala. Odpadla by tak nutnost několika operací.

9:46 12. října 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Člověk, který si nešikovně zlomí nohu, může kromě sádry skončit takzvaně „sešroubovaný".

Ocelové nebo titanové výztuže jsou ale těžké a musí se vyndávat operativně. Jaromír Wasserbauer z laboratoře kovů a koroze na Fakultě chemické brněnského VUT proto pracuje na lehkých náhradách z hořčíku.

„Když bude třeba rozdrcená velká část u velkých kostí, stehenních, lýtkových a podobně, tak se nahradí hořčíkovým kompozitem. V průběhu času se hořčík a jiné kovové prvky vstřebají a zůstane tam jen samotná kost, která má regenerativní schopnost,“ popisuje Jaromír Wasserbauer.

Desetičlenný tým teď hledá ideální sloučeninu hořčíku a dalších kovů. Unikátní vlastností náhrady by totiž mělo být její postupné vstřebávání. Ve chvíli, kdy by se kost zahojila nebo dorostla, hořčík by se v těle rozpadl a nebylo by už nutné náhradu vyndávat.

„Ideální vlastností u kombinace prášků a kovů je, že se bude rozpadat přibližně stejnou rychlostí, jako je schopna dorůstat lidská kost. Takže zatímco se bude pomaličku rozpadat náš implantát, tak k němu bude dorůstat i ta poškozená kost,“ vysvětluje výzkumník Matěj Březina.

Ohebná a stejně lehká jako kost

V současnosti jsou vědci na samém počátku. I když už hořčíkové štěpy ve světě existují, ambicí brněnských chemiků je vytvořit plnohodnotnou náhradu kosti, která je ohebná a stejně lehká jako opravdová kost.

„Vymyslíme si vlastní slitiny, vlastní kombinace prášků, vlastní postupy a budeme zjišťovat, jak to funguje. A zároveň máme i ve světě nějakou oporu a můžeme se podívat, jak to kolegové různě po světě dělají, jaké mají výsledky a jak jsou s tím spokojení,“ doplnil Matěj Březina.

První plně funkční náhrady by mohly být hotově nejdřív za pět let.

Tereza Kadrnožková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít