Nacismus i komunismus nás připravily o vědce. Odešlo jich několik tisíc
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd soustavně sleduje osudy českých a slovenských vědců z doby nacismu a komunismu. Na toto téma pořádá konferenci nazvanou Vědci v exilu a diktátorské režimy 20. století a vydává knihu. Jmenuje se Sto českých vědců v exilu.
Kolik vědců z Československa během nacismu a komunismu odešlo, lze těžko odhadnout.
Konference Vědci v exilu a diktátorské režimy 20. století. Akci pořádá Antonín Kostlán.
„Ale můžeme předpokládat, že v období nacismu těch špičkových vědců odešlo několik set, v období po únoru 1948 můžeme předpokládat, že jich bylo tak 800 a v období po srpnu 1968 asi 2000,“ řekl Rádiu Česko spolupořadatel konference Antonín Kostlán.
Vědu v Rusku ovlivňovala vládní ideologie. K nám sem z něj například pronikaly vední obory jako lisenkismus a ovlivňovaly vývoj přírodních věd:
„Podobným způsobem byly definovány i humanitní vědy a společenské vědy. Třeba sociologie vůbec tou dobou neexistovala, byla to takzvaná buržoazní pavěda, protože nabízela režimu příliš pravdivé zrcadlo, takže musela být vytlačena spíše nějakými ideologickými konstrukty.“
Jaroslav Koutecký učil na berlínské univerzitě
Vědci, kteří odcházeli do zahraničí, už měli určité zkušenosti s cizinou, kde například studovali.
„Já bych připomněl například chemika Jaroslava Kouteckého, který, to se málo ví, už v 50. letech byl proskribovaný, protože se pokusil o přechod státní hranice a pak byl dva roky na nucených pracích. Jeho odchod v roce 1968, kdy se pak stal profesorem na univerzitě v Berlíně, byl svým způsobem zákonitý,“ uvedl Kostlán.
Vědci se po roce 1989 snažili české vědě pomoci
Jak se českým vědcům dařilo po roce 1989, mapuje výše uvedená kniha. Skupina vědců se vyznačovala tím, že se velice rychle snažili dostat českou vědu z mezinárodní izolace.
„Řada z nich časem potom také začala působit v České republice na nejrůznějších akademických pozicích, byť někteří z nich působili paralelně jak ve své nové zemi, tak v Československu,“ uzavřel profesor Antonín Kostlán s tím, že to je právě případ Jaroslava Kouteckého.
