Sklárna v Heřmanicích podesáté pořádá vánoční trhy. Letos jim vévodí obří váza
Je to téměř na den přesně dva roky a čtyři měsíce, co sklárnu Spiderglass v Heřmanicích téměř zničila blesková povodeň. Přesto začala zase vyrábět své unikátní skleněné výrobky. Letos sklárna už po desáté uspořádala vánoční skleněné trhy. Lidé si je podle sklářské rodiny Novotných doslova vymohli záplavou telefonů a mailů.
„Mě to tady těší jako každý rok, hlavně s vnoučaty, aby měla vůbec představu o sklářském řemesle,“ říká pan Ulvr z Liberce. Stejně jako desítky dalších návštěvníků ho zaujala obří skleněná deska se šlápotami bosých nohou.
„Sklenáři mají velký problém ne udělat ty obtisky a šlápoty, ale zajistit, aby to při chladnutí neprasklo. Musí tu teplotu postupně ubírat. A když uberou třeba pár stupňů navíc, najednou jsou z toho tři kusy,“ obdivuje dílo pan Ulvr.
Vánočním trhům ale vévodí váza z takzvaného spékaného skla. Podle skláře Josefa Novotného váží asi 45 kilogramů.
„Dělá se to pomocí naší technologie spékání a tvarování skla, máme k tomu dobré technologické předpoklady, protože máme jednu z největších sklářských pecí v republice. Za ta léta, co se tím zabýváme, už máme tu technologii dobře zpracovanou. Ta váza trvá asi 10 dní,“ popisuje.
Lidé mají o sklářské slavnosti velký zájem. „Je úžasné, co mám mailů a telefonátů, kde se ptají, jestli budou. Ale uvidíme, co bude dál,“ krčí rameny.
Po povodních sklárna postupně vstává z popela. „Dodali jsme nějaké lustry do Číny, ale je to, jak se říká, z ruky do huby,“ konstatuje Josef Novotný.
V rodině Novotných už ale dorůstá nová generace, vnučka Johana Adéla. Vyráběla už mísu a obraz a děda jí prý řekl, že jí to jde. Johanka ale ještě neví, jestli se v budoucnu bude věnovat sklářství. Spíše ji láká kariéra saxofonistky.