Kresby, sochy i sítotisk Marilyn, připomíná Andyho Warhola muzeum v Pittsburghu
Plechovka s Campbellovou tomatovou polévkou, lahev kečupu či obrázky Marylin Monroe, tyto předměty patřící k obyčejnému americkému životu dokázal Andy Warhol proměnit v umění. Dílo Andyho Warhola, od jehož smrti uplyne za pár dnů 28 let, přibližuje muzeum v jeho rodném Pittsburghu. Jedná se o největší americké muzeum věnované jedinému umělci.
Dýmající továrny, uhelné doly, chudoba a tvrdé podmínky „ocelového města“ Pittsburgh, tak vypadalo dětství Andrewa Warholy, nejmladšího ze tří synů rusínských přistěhovalců z východního Slovenska.
„Byl to těžký život, ale v Americe tehdy vládl optimismus. Lidé věřili, že tvrdou prací můžou pro svoji rodinu vybojovat lepší podmínky,“ popisuje náladu 30. let v Pittsburghu stiženém hospodářskou krizí Matt Wrbican, hlavní archivář pittsburského Muzea Andyho Warhola.
Do pittsburského Muzea Andyho Warhola zavítala zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová
Šestipatrová budova hostí vůbec největší sbírku věnovanou jedinému umělci v celých Spojených státech. Jsou tu stovky obrazů – proslulé sítotiskové portréty Marylin Monroe či Elisabeth Taylorové a další díla 60. let, která propojují uměleckou výpověď s kulturou celebrit i reklamou. Jsou tu však i tisíce málo známých kreseb, sochy, fotografie, Warholovy filmy i videa.
Kurátorka Jessica Becková před stěnou plnou raných prací z dob Warholových studií na Carnegieho technologickém institutu připomíná, že Andyho talent se projevil už brzy v dětství.
Matt Wrbican vysvětluje, že to byla především matka, kdo Warhola podporoval v umělecké dráze. Andy k ní měl celý život velmi blízko. Hluboce ho však v dětství zasáhla i otcova smrt.
„Andyho otec pracoval v dolech a na stavbách, kde stěhoval budovy. Za prací cestoval po celých Spojených státech, do Pittsburghu se ale často vracel. Celá rodina šetřila peníze. Jak potvrdil prostřední bratr John, když otec Warhola těžce onemocněl a věděl, že zemře, řekl Johnovi – mám uložené peníze, které jsou pro Andyho. On je tím, kdo má skutečnou budoucnost a pomůže celé rodině,“ líčí Matt Warbican.
Stále aktuální
Podle něj žila celá rodina velmi hospodárně – tak jako drtivá většina imigrantů, kteří do Pittsburghu přijížděli především z východní Evropy.
„Když děti našly skleněnou lahev od coca-coly, poctivě ji sebraly, protože věděly, že za ni v obchodě dostanou dva centy. Byly to tehdy velké peníze. Warholovi chlapci si ani limonádu nemohli koupit, protože neměli pět centů, které tehdy stála. Rodiny žily z ničeho, jedla se hlavně vařená zelenina. Pořídit si rádio byla obrovská vymoženost. První telefon si Warholovi koupili až po otcově smrti,“ líčí Matt Wrbican, podle něhož se sázka na Andyho vzdělání ukázala jako správná.
„Andy a jeho rodina prožili americký sen. Stačí se podívat na jeho práci, na to, kam se z nuzných podmínek vypracoval. Je to neuvěřitelný příběh,“ říká historik umění.
Podle kurátorky Jessicy Beckové je příběh tím pozoruhodnější, že má v podstatě otevřený konec.
„Warholovo umění dál rezonuje a je aktuální. Reagoval na to, co se dělo se společností, která byla najednou vystavena komerci a převzala nad ní vládu kultura zboží. Vyslal světu univerzální vzkaz, proto jsou jeho práce tak silné i dnes,“ dodává kurátorka.
