Milanova pozitivní energie tu s námi bude ještě dlouho, vzpomíná Kryšpín na Peroutku
Bubeník a dlouholetý člen kapely Olympic, Milan Peroutka, dnes náhle zemřel. Bylo mu 49 let. Ještě včera večer odehrál koncert v Karlových Varech, ráno ho našli mrtvého v jeho domě v Praze. Jedním z jeho známých byl i bubeník skupiny Pražský výběr, Klaudius Kryšpín.
Kdy jste se s Milanem Peroutkou seznámili?
Já jsem Milana potkal v mém raném věku, když mi bylo zhruba patnáct. Byli jsme jakýsi průkopníci v zábavových kapelách na hraní na dva velké bubny. Měnili jsme si nahrávky.
Byl to skvělý bubeník. Čím byl podle vás výjimečný?
Milan patřil v osmdesátých letech k průkopníkům v hraní na dva velké bubny. V té době to nikdo nehrál a je to něco, jako když se člověk podívá do světa na Johna Bonhama od Zeppelinů. Průkopníci jsou ale potom neviditelní, protože jsou ve vyšším věku a přijdou mladí, kteří hrají jinak.
Když jsem se dneska ráno probudil a zjistil jsem to, tak jsem si říkal, že vás nikdy nenapadne, že takováhle věc potká někoho, koho znáte takhle dlouho. Pro kapelu a pro blízké lidi je to nejhorší.
Jak na Milana Peroutku vzpomínáte jako na člověka?
Přezdívku měl sice Ferda, ale já jsem mu vždycky říkal Medvídek. On je hodný kluk, milý, pořád usměvavý. V kombinaci s jeho hrou na bicí… takovéhle lidi jen tak nenajdete. Je to smutné, ale myslím si, že ta jeho pozitivní energie, kterou v sobě měl, nikam neodešla, že tady s námi bude ještě dlouho. A doufám, že pomůže jak kapele, tak příbuzným se nad tuto nepříjemnou situaci povznést. Ta energie se nemůže vytratit.
Může podle vás skupina Olympic hrát i s jiným bubeníkem?
To je složitá otázka. Já si myslím, že v případě takové dlouholeté spolupráce je to problematické. Oni se spolu znali celý život. Já si nedokážu představit nahrazovat Milana jako bubeníka i jako člověka.
