Ve Věci Makropulos si zahraje 85letá Soňa Červená
Nejočekávanější událostí divadelní sezóny je patrně inscenace divadelního mága Boba Wilsona Věc Makropulos. Do hry Karla Čapka obsadil 85letou Soňu Červenou, s níž spolupracuje skoro dvacet let.
Režisér, výtvarník a light designer Robert Wilson vytváří výrazně výtvarně pojaté inscenace, které ho proslavily po celém světě. Čtyři desítky let je vnímán jako jeden z nejoriginálnějších tvůrců současné divadelní scény.
Vedení Národního divadla se netají tím, že Wilsonova inscenace je událostí sezony a chce navázat na úspěšná Wilsonova představení, která připravil pro operu – Janáčkovu Káťu Kabanovou a operu Osud, jejíž premiéra před osmi lety byla pro české publikum doslova zjevením. Setkali se z něčím, co běžně v divadlech nevidí a měli dvě možnosti. Buď Wilsonův režijní styl přijmou, nebo ne.
Generální zkoušky Věci Makropulos prozradily, že i tentokrát Robert Wilson pracoval se svými osvědčenými postupy. Půjde o vizuální divadlo se světelnými efekty, přehnaně stylizovanými kostýmy i líčením a také hereckým projevem.
Přesto se Čapkovo dílo za těmito vnějšími efekty neztrácí, naopak získává o to aktuálnější poselství.
Poetika a stylizace
První část inscenace silně odkazuje k poetice Osvobozeného divadla, ve kterém svou hereckou kariéru začínala také Soňa Červená a byla Voskovcovou i Werichovou přítelkyní. Druhá část je vizuálně úspornější, o to víc však počítá s výkony herců oblečených do záměrně přehnaných kostýmů a silně nalíčených.
Ve Wilsonově režii vystupuje kromě charismatické Soni Červené také Miroslav Donutil, Václav Postránecký a Vladimír Javorský, a jejich herecký projev patří k výrazným momentům inscenace.
Před začátkem včerejší předpremiéry Robert Wilson předstoupil před diváky, poděkoval inscenačnímu týmu za skvělou práci a vyzval diváky, aby se smáli.
I to potvrzuje, že Čapkovu Věc Makropulos vnímá Robert Wilson jako grotesku, jejímž událostem je lepší se smát, než nad nimi plakat.
Premiéra je dnes večer na scéně Stavovského divadla.
