V Kazachstánu se představuje česká a polská kultura
V dalekých kazašských městech v těchto dnech představují svou kulturu Polsko i Česká republika. V Astaně a Karagandě se promítají české a polské filmy a koncertují tam moravské a polské horalské cimbálovky. Tato hudba totiž zní kazašským uším značně exoticky.
Zatímco Polsko přivezlo do Kazachstánu filmy spíše vážné, například Katyň Andrzeje Wajdy, Česko vsadilo na pohádky Zdeňka Trošky, které jsou vděčným vývozním artiklem.
Kazašským dětem se exotické české pohádky líbí, potvrzuje mi školačka Lena:
„Pohádka je to skvělá. Chtěla bych jich vidět víc. Kdy přijedete příště?“
Ani Roxana neshledala na princezně Jasněnce a létajícím ševci nic, co by stálo za kritický šleh. Zdůraznila by zvláště výkony herců a vlastně všechno.
Marjam ocenila především dobrý závěr Troškovy pohádky, kdy švec Jíra najde červený střevíček
Učitelka Asut se závěry svých žaček plně souhlasí,
„Pohádku nemusíte ani překládat, všechno je i bez toho jasné. My ale takové pohádky nemáme - ty současné jsou příliš moderní. Vaše pohádka působí velmi přirozeně. Ukazujete skutečné hrady, zámky i přírodu. Není to počítačová grafika, což na mě dělá velký dojem,“ řekla Asut zpravodajovi ČRo.
„Zahraniční diváky někdy překvapuje pestrobarevná škála kladných i záporných postav, která v pohádkách jiných národů chybí,“ dodává Zdeněk Troška.
Polsko a ČR chtějí jít příkladem
Česko-polské dny v Kazachstánu jsou také zajímavým příkladem spolupráce dvou zemí zvláště v regionu, kde vztahy mezi sousedy nejsou právě přátelské. „I proto vznikla tato česko-polská iniciativa,“ říká velvyslanec v Kazachstánu Bedřich Kopecký.
Z původně jednorázové akce se už pomalu rodí tradice, upozorňuje polský velvyslanec Pawel Cieplak:
„Důležité je to, že tady děláme něco víc než jiné evropské státy. Mladé pokolení Kazachů už tolik nezná naše filmy a kulturu. Proto se snažíme odlehčeným a přátelským způsobem ukázat kulturu střední Evropy.“
