Neúspěch je pro mě zdroj zábavy, říká moderátor Jan Kraus
Když před lety mezi svými hereckými kolegy oznámil, že začne moderovat Saunu, nesetkalo se to s nadšením. Naopak. „Vytvořila se kolem mě atmosféra, jako kdybych oznámil, že mám zhoubnou nemoc v poslední fázi,“ vzpomíná v rozhovoru s Lucií Výbornou na Radiožurnálu Jan Kraus. „Pochopil jsem, že pro ně je moderování v soukromé televizi ponižující a intelektuála nehodné,“ dodává.
Doby, kdy mu kolegové během vysílání ukazovali návodné cedule jako „Ať opička něco předvede“ nebo „Za dveřmi je Moravec“, jsou dnes dávno pryč.
Pocit zodpovědnosti, když přichází před diváky, ale prý Jan Kraus cítí pořád. „Je to určité napětí. To, že selžete, totiž zjistíte až tam,“ vysvětluje.
„Otázky do rozhovorů mi nikdo nepíše. Rozhovor je královská disciplína. To se nepíše, to se rovnou mluví,“ dodává například k moderování Show Jana Krause.
Také své moderátorské začátky popisuje Jan Kraus ve autobiografické knize Můj soukromý buzynes, která vyšla loni. Vzpomíná v ní ale třeba i na školní léta nebo na své první krůčky v podnikání. A jak dnes na devadesátá léta vzpomíná?
„Bylo to vysilující. A bylo cítit, že je to limitované časem, že to odezní. Byl jsem ale šťastný, že mám svobodu. A bylo mi jedno, že kolem mě neregulérně bohatnou různí ti Hušákové na Výstavištích. Naučil jsem se věnovat především sobě. A naučil jsem se nezávidět a nemít trauma z toho, že někdo krade. To bych se utrápil.“
Přes prohry k výzvám
Tréma, trýzeň nebo nejistý výsledek, to jsou slova, která se ve vzpomínkách Jana Krause neustále opakují. A jak přiznává, trochu ho to vlastně baví. „Protipólem je život náměstka, který chodí 40 let do jedné kanceláře,“ říká.
„V životě se mi pokazilo všechno možné. Vždy ale platilo, že neúspěch je po čase zdrojem ohromné zábavy. Přes prohry se musíte prodírat k dalším výzvám, které třeba dopadnou úspěšněji,“ vysvětluje ve vysílání Radiožurnál Kraus.
Tenhle přístup mu prý pomáhal vštípit už jeho otec, který strávil čtyři roky v lágru. „Jednou jsem se ho zeptal, zda se tam bál. A on odpověděl: ‚Jestli jsem se bál? Já tam nic jiného nedělal! Ale pořád jsem si říkal, že dnes to bylo dobrý a zítra by to třeba mohlo být lepší.‘ Od otce jsem dostal tuto mimoděčnou injektáž a držím si ji dodnes.“
Kromě televize můžete Jana Krause vidět i na divadelních prknech. Nejnověji třeba v představení Bond/Medea na prknech pražského Studia DVA. V téhle „nekorektní revue“ si zahrál po boku Ivany Chýlkové a Petra Fejka.
