Ivan Zachariáš: Práce na seriálu mě teď láká víc než práce na reklamách. Ty nikomu radost neudělají
Před cestou do Anglie, kde navštíví své přátele, přijal pozvání do Vizitky Českého rozhlasu Vltava Ivan Zachariáš. Redaktor Tomáš Pilát s ním mluvil o seriálech Bez vědomí a Pustina, o mizejících zákoutích vhodných pro dobové natáčení, o vzpomínkách na rok 1989, o filmových pobídkách i o jeho oblíbeném seriálu.
V České republice byl až donedávna nejvíc známý jako režisér reklam a festivalových znělek. Pak ale přišla nabídka HBO a osmačtyřicetiletý režisér Ivan Zachariáš je od roku 2016 v archivech vedený i jako autor seriálů.
Nejprve to byla Pustina, již režíroval spolu s Alicí Nellis, a letos přibyla šestidílná dramatická série Bez vědomí. Ta se odehrává těsně před sametovou revolucí – v době tak šedivé, že bylo třeba upravit i výsledné barvení snímku, ze kterého například úplně vypadly ostrá žlutá a bílá barva.
„Během příprav seriálu Pustina jsme mohli točit v podstatě okamžitě po příchodu na lokaci. Děj Bez vědomí se odehrává před třiceti lety, a to oproti Pustině znamenalo strašně moc úprav. Museli jsme hlídat každou zásuvku, zvonek, dopravní značku, čáru na ulici, plastové okno. Za každým záběrem Bez vědomí bylo až absurdně hodně práce,“ srovnal ve Vizitce práci na obou seriálových projektech.
Devadesát natáčecích dní rozložených do čtyř měsíců, menší stres, pevnější sepětí se štábem i obecně nižší zájem o „reklamy s příběhem“, které bývaly jeho doménou – to nejsou jediné důvody, proč Ivan Zachariáš začíná tíhnout právě k delším formátům.
„Ta práce má daleko větší smysl,“ myslí si. „Do reklamy vložíte spoustu energie, ale výsledek nemusí být zas až tak zajímavý. Nic nezmění a nikomu ani neudělá radost, na rozdíl od seriálu.“
Vtipná reklama, dobrá reklama
K práci na reklamě by se vrátil v momentě, kdyby šlo o zajímavý produkt a kdyby měl šanci pojmout celý příběh vtipně. Po ekonomické krizi v roce 2008 si ale, jak říká, zadavatelé velmi dávají pozor, aby neudělali chybu, což režisérům nedovoluje větší experimenty.
Rád vzpomíná na natáčení dnes už legendárních černobílých znělek uvádějící filmy na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Speciální pro něj byla například spolupráce s Věrou Chytilovou, jeho někdejší pražskou sousedkou. Spot se tak točil přímo u ní doma.
„Řekla mi: Tak kam si mám sednout? Jak to chceš?,“ napodobuje typický křaplavý hlas režisérky, jež zemřela v roce 2014. Výhodou mu při natáčení byl i fakt, že za kamerou stál Štěpán Kučera, syn Chytilové a Jaroslava Kučery.
Ve Vizitce Zachariáš mluvil i o tom, proč jsou všechny jeho karlovarské znělky černobílé a jak musí zahraničním hvězdám odmítat jejich nápady na „vylepšené“ scénáře.
V poslední době ho zaujal americký seriál Naši kluci vyprávějící o izraelsko-palestinském konfliktu a na otázku, zda ve volném čase čte anebo píše nějakou vlastní knihu, odpověděl lakonicky: „Nepíšu a nečtu, jenom jím a spím.“
Jak Ivan Zachariáš vnímal rok 1989, proč vykreslil příslušníky StB jako osoby „z masa a kostí“, s jakými zahraničními hvězdami se mu dobře pracovalo a jak se rodilo herecké obsazení seriálu Bez vědomí? Poslechněte si celou Vizitku Českého rozhlasu Vltava.
