V seriálu se představí třeba Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Martin Hofmann, Daniel Nykl, Hattie Morahanová nebo Lenka Vlasáková.

Pauhofová ztvárňuje hlavní roli houslistky, která v 70. letech se svým manželem, vědcem s tváří Martina Myšičky, utekla z komunistického Československa do Velké Británie. Na konci 80. let se společně vrátí do Prahy, její manžel ale krátce po příjezdu beze stopy zmizí. Jeho hledání ji naplno vtáhne do světa státní policie, odposlechů a tajných agentů.

Bez vědomí je scenáristický debut Ondřeje Gabriela. Takto těžké a temné téma si nevybral náhodou. „Vždycky jsem se zajímal o politiku a tajné služby. V období, kdy se něco politicky láme, jsou tajné služby nejaktivnější. I když my o tom většinou moc nevíme. Je tendence většinou to buď podceňovat a zesměšňovat, nebo naopak to v rámci konspiračních teoriích přeceňovat, jako že jsme loutky na něčích provázcích,“ prozradil scenárista na festivalu novinářům.

„Snažil jsem se najít nějaký, pokud možno realistický obraz toho, jak si myslím, že to třeba může být.“

I když se Gabriel nechce podle svých slov prezentovat jako odborník, tajnými službami a špionáží se zabývá celý život – ať už skrze romány Johna Le Carré a Graham Greena nebo historii. „Pro mě to nebylo, že bych začal od nuly studovat, co se tehdy dělo,“ tvrdí.

Pro koho bylo naopak špionážní téma novinkou, je režisér Ivan Zachariáš, který pro HBO natočil v roce 2016 krimi sérii Pustina. „O špionážním tématu jsem toho moc nevěděl, akorát skrze filmy. Ten žánr je pro mě hrozně zábavný. Vizuálně se v tom dá udělat zase něco úplně jiného, než jsme dělali v Pustině,“ popisuje.

Přiznává přitom, že z hlediska zasazení příběhu do konce 80. let představovaly problém zejména lokace. Praha, kde hlavně natáčeli, se totiž podle něj za posledních 10 let „brutálně“ změnila. Najít tudíž uličky a fasády s patinou byl velký problém.

„Točit dobovku ze 17. století je mnohem jednodušší. Třicet let zpátky si ještě pamatuje hrozná spousta lidí, tam nesmíte udělat jedinou chybu. Na to jsme si opravdu dávali pozor. A co vím, tak jsme tam žádnou chybu neudělali,“ říká Zachariáš.

A co se týče uchopení místních dějin v projektu, který se bude uvádět do celého světa, režisér přiznává, že se snažil najít schůdnou cestu jak pro české a slovenské, tak zahraniční diváky.

„Kdyby to bylo jen pro zahraniční diváky, tak by tam asi bylo ještě víc historických informací. To by ale zase nefungovalo pro české diváky. Takže se musela zvolit střední cesta. Myslím si, že je to velmi aktuální téma a že ho (zahraniční diváci) pochopí. Teď už je běžné, že když to lidi zajímá, najdou si na internetu, jak to bylo, takže nemusíme být tak doslovní,“ vysvětluje Ivan Zachariáš.

A Ondřej Gabriel ho doplňuje: „Plus rok 1989 není důležitý jenom pro nás. Je to zlomový rok pro celou střední Evropu, Východní blok jako celek. Byť ty změny probíhaly jiným způsobem.“

kro Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít