Za tři minuty se zastřelím, řekl Rudolf Hrušínský. Výtvarník Roman Štětina tak pronikl do vysílání rozhlasu
Zajímá vás, jak se vlámat do živého vysílání rozhlasu – a navíc tak, aby si toho nikdo ani nevšiml? Čtěte dál. Výtvarník Roman Štětina to totiž už několikrát dokázal. „Mimochodem, právě rozhlas mě dovedl k vizuálnímu umění. Skrývá v sobě spoustu neuvěřitelných aspektů,“ vzpomíná v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Co udělá moderátor, zavolá-li mu Rudolf Hrušínský a oznámí, že už za pár minut hodlá spáchat sebevraždu? Roman Štětina to zjišťoval – v originálním pokusu, kdy v rámci živých telefonátů do rozhlasového studia pouštěl nic netušícím moderátorům úryvky ze starších rozhlasových her.
Generace dnešních dětí tomu říká „prank“. Romanovi Štětinovi šlo ale o něco jiného. „Chtěl jsem se trefit do kontextu vysílání. Seděl jsem u rozhlasu a čekal jsem na vhodný pořad a téma, měl jsem připravených hned několik replik,“ vysvětluje.
„Byl to obrovský adrenalin. Celý projekt jsem připravoval jako výstup své bakalářské práce v Plzni. Byl jsem nervózní, jestli to vyjde.“
Zajímalo ho přitom, do jaké míry je dobová dikce starších rozhlasových her uvěřitelná i v reálném vysílání. Výsledek byl překvapující: hlas Rudolfa Hrušínského ze 60. let zapadl do moderního rozhlasového vysílání bez jakýchkoliv pochybností.
„Kromě toho jsem ale chtěl vrátit to, co rozhlas kdysi odvysílal – udělat časovou smyčku, ve které ožije herec, který už zesnul,“ dodává Štětina.
Rozhlasové hry poprvé objevil, když mu bylo 12 let. A jak říká, neuvěřitelně ho to zasáhlo. „Rozhlasové hry změnily mé vnímání a to, co jsem začal vyhledávat,“ říká dnes.
Rozhovor se vysílal 16. května 2018