Ostrá, štiplavá, skvělá, nebo udavačská, triviální a nezvládnutá. Jen těžko se nějaký autor setkal s tolika odlišnými nálepkami své práce jako spisovatel Jan Novák. Měl odvahu, když se pustil do Kunderovy biografie, nebo je zbabělé, že ji vydává bez autorizace? 

Jan Novák ve své knize Kundera: český život a doba nevykládá život světoznámého autora jako celek. Soustředí se na jeho české bytí před emigrací. Slovní přestřelky kritiků a čtenářů započaly ještě předtím, než vůbec celou 900 stránkovou knihu všichni přečetli do konce. Koho taková nálož neudolá, udělá si názor nejspíš sám. 

Nesmočené nitě

Obliba a mimořádná znalost hudby, především Leoše Janáčka, nebetyčné intelektuálství a autoritativní genialita. Z úhlu trochu až nekritického se na Kunderu dívá jeho francouzský životopisec Jean Dominic Brierre. Pokud Novák nenechá na Kunderovi nit suchou, pak obrazně řečeno Brierre ani jednu nesmočí. Možná by se každý odmlčel a řekl si: „Nechme spisovatele spisovatelem.“ Ovšem Kunderovi se poté povedl husarský kousek – povolil překlad své úplně poslední knihy do češtiny. Jde o Slavnost bezvýznamnosti.

Je to román, nebo není? Hraje si autor textu s nevýznamností, nebo bezvýznamností? Obě tato slova se totiž skrývají ve francouzském originále. Slavnost bezvýznamnosti je vůbec první knihou, kterou Kundera napsal francouzsky a svolil k překladu do češtiny. Málokdo by se toho nadál. Za skvělým a s Kunderovou manželkou do posledního písmenka vypilovaným překladem se skrývá jméno překladatelky Anny Kareninové.

A zatímco si všichni mysleli, že český Kundera končí vydáním knihy Smíchu a zapomnění před třemi lety, dopadne to snad tak, že Kareninová do češtiny přeloží i další tři francouzsky psané romány s typickým jednoslovným názvem – Pomalost, Totožnost a Nevědomost.

Kateřina Svátková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít