Poválečná architektura není pouhý brutalismus. To by byla zjednodušující nálepka, vysvětluje Vladimir 518
„Projekt Architektura ČSSR 58–89 není primárně o prefabrikovaném typu architektury, není o panelácích, ale víc o stavbách kreativních, solitérních až ikonických,“ vysvětluje Vladimír 518. Právě na základě jeho námětu pak režisér Jan Zajíček natočil nový dokument.
Vladimír 518, respektive Vladimir Brož je rapper, výtvarník a publicista, který se zabývá architekturou a typografií.
„Vždy jsem měl rád odvážné myšlení a projekty. Říct, že poválečná československá architektura je pouze brutalismus, tak to je zjednodušující nálepka,“ říká v pořadu Hovory.
A dodává, že jeho motivací ke spolupráci s Janem Zajíčkem bylo pochopit, jak se unikátní projekty vymanily z okovů socialistického realismu a vrátily k mezinárodnímu výrazu.
„A člověk byl nakonec nucený se vyrovnat s prostředím, ve kterém žije. Asi jsme se chtěli vyrovnat i s tím, kde jsme vyrůstali,“ doplňuje Vladimír 518.
Režisér Zajíček přiznává, že u vzniku dokumentu asi stále i jeho posedlost městským prostředím. „Sám za sebe jsem vnímal například graffiti jako nějakou komunikaci prostřednictvím městského prostoru, kde jsou ulice tím médiem pro jeho vyjádření.“
27:09
Schodišťová spirála jako DNA. ‚Dělal jsem schody i pro Fujimota,‘ popisuje projektant
Číst článek
Brutálně krásné?
Do českých kin tak vstupuje první film, který uceleně mapuje československou architekturu druhé poloviny 20. století.
Brutálně krásné, ale brutálně opomíjené, říkají o stavbách vzniklých mezi roky 1958 až 1989 oba tvůrci snímku.
Z veřejné debaty se přitom zdá, že „komunistické baráky“, jak se jim někdy přezdívá, už patří do historie. Budovy obchodního domu Ještěd v Liberci nebo pražské budovy Transgasu už dokonce k zemi šly.
Je československá poválečná architektura opomíjená? Jak se hiphopeři zamilovali do staveb období komunismu? Je Žižkovská věž v Praze nejošklivější stavba na světě? Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.
