U Kundery mám menší svobodu než u Célina, říká překladatelka Kareninová. Jak překládala Totožnost?
Dluh vydávání francouzských románů Milana Kundery v češtině dorovnává překladatelka Anna Kareninová. Po Slavnosti bezvýznamnosti a Nevědění vydalo nakladatelství Atlantis i její převod prózy Totožnost. S čím při práci zápasila, jak kniha zapadá do celého kontextu Kunderova díla a do jaké knihy musela vymyslet typologii příznivců orgií?
Totožnost je jeho druhá francouzsky psaná kniha a v češtině, protože Milan Kundera si přál, aby vycházeli chronologicky pozpátku, tak je to třetí. A ještě zbývá Pomalost, to byla ta první. A pro úplnost dodejme, že další jsou Nevědění, to vyšlo, a Slavnost bezvýznamnosti, ve francouzštině poslední, v češtině vyšla jako první.
Jak se vracejí motivy i drobná hnutí i jak se prolíná skutečnost a sen, to je kompozičně bravurní, líčí překladatelka Anna Kareninová práci na překladu Kunderovy Totožnosti
Já si myslím, že Slavnost bezvýznamnosti je završení těch francouzských románů, a možná proto Milan Kundera chtěl, aby vyšla jako první. A zároveň mi jako překladatelce se zdá, že ty první romány Pomalost a Totožnost jako kdyby on skutečně se potopil do francouzštiny, takže třeba mnohé věci, které jsou v nich, jsem v českých románech Milana Kundery nenašla.
Kdežto když jsem překládala nebo sestavovala českou podobu Nevědění a Slavnosti, tak jsem 99,9 procenta našla v českých románech – podobná slova, podobné motivy a tak dále. Kdežto v Totožnosti, tam rozhodně je dost věcí, které v českých románech nejsou. A v Pomalosti ještě víc.
Minule jsme se bavily nad slovem „soplák“, které se tady objevuje taky. Nicméně mě zaujal výraz „partuzár“. Jak to slovo zní francouzsky, jak jste k tomu došla a v jakém kontextu tam je?
Toto slovo jsem naštěstí v českém překladu Milana Kundery našla, takže jsme si oddechla, protože jsem nevěděla, jak to převést do češtiny a říkala jsem si „nechám to tak, jak to je ve francouzštině a nějak to osvětlím v kontextu“.
A pak jsem zjistila, že on to používá, takže jsem to neosvětlovala a použila. Partouz jsou vlastně orgie. A Partuzár je tím pádem člověk, který si libuje v orgiích nebo je vyhledává.
Nové výrazy
Které výrazy naopak jste tady už v češtině nenašla a musela jste přemýšlet, jak by je Kundera česky použil?
Já je tady říkat nebudu, ačkoliv v Totožnosti to tak strašné není, ale v Pomalosti pak dále budou slovníky těch partuzárů. A to jsem opravdu chtěla konzultovat a rozkošně jsme si psaly, už tedy s Věrou Kunderovou, jestli tohle slovo, nebo tamto.
V poznámce překladatelky píšete, ale že jste s touhle knihou trochu bojovala a hledala k ní cestu. A že vám pomohla právě Věra Kunderová. Jakým způsobem vám pomohla?
Věra Kunderová, jak jsem vycítila, má tu knihu velmi ráda, zrovna tuto. A já jsem ji překládala v poměrně těžké osobní situaci. A Totožnost je příběh uzavřeného vztahu dvou lidí. Tím myslím, že tam se nevyskytují přátelé. Pokud se tam vyskytuje rodina, tak jenom úplně vnějškově.
23:01
Kunderovo dílo se vrací do Brna. ‚Bude dál žít tam, kde se narodil, v Brnečku,‘ říká jeho manželka Věra
Číst článek
Sama jsem se ocitala v jakýchsi uzavřených osobních kruzích. A teď jsem nedokázala ještě snášet další uzavřenost dalších životů. Nemám ráda vysvětlování uměleckých děl osobními zkušenostmi. Ale myslím si, že v určité fázi Kunderovi prošli tou určitou izolovaností v zemi, kam emigrovali. A vlastně se spoléhali jeden na druhého, myslím, do konce života.
Proto si myslím, že Věra Kunderová má ráda Totožnost. A právě tím, a také díky nakladatelství Atlantis, obě dámy Uhdeovy, každá jinak, shledaly v Totožnosti kompoziční anebo i situační zajímavosti.
Obě tam našly strukturu knihy, jak se tam vracejí nejenom motivy, ale drobná hnutí. A jak se prolíná skutečnost a sen. Tak jim to přišlo naprosto bravurní. A já jsem říkala, „jo, bravurní“. No a nakonec jsem přišla na to, že to opravdu je kompozičně velmi bravurní kniha. Srovnala bych ji se Slavností bezvýznamnosti, která je také zase jinak velice prokomponovaná. Tak jsem se postupně otevírala tomu příběhu a nakonec jsem se s ním sžila.
Aluze na další díla
Jakub Češka ve svém doslovu připomíná i spojitost s Kunderovou poezií. Je tam tedy připomínka i Falešného autostopu, ale ta je taková nasnadě. Nicméně Kundera sám svoji poezii nechtěl zařadit třeba do sebraných spisů. Tak čím to, že na ní činí tolik narážek?
Myslím, že Milan Kundera je spisovatel, který si táhne své motivy od začátku do konce. A právě některé motivy z Monologů jsou v Totožnosti. Například z Básní milostných, tak přímo i některá slova, samozřejmě tam jsou francouzsky, ale přecházejí do románu o milostném vztahu.
To je tak zhuštěný milostný vztah, že se nedivím, že spisovatel, který si táhne své motivy přes celé své dílo, je ze začátku svého psaní přetáhl na sklonek svého psaní. Díky Jakubu Češkovi, který mi připomněl tu poezii, jsem s tím mohla v překladu pracovat. Takže jsem přímo citovala ty motivy z monologů.
3:33
Uběhl rok od smrti Milana Kundery. ‚Jeho dílo svědčí o síle literatury a románu,‘ tvrdí ředitelka UNESCO
Číst článek
S tím textem jsem také trochu bojovala, ale spíš tematicky, protože mi přišel z těch románů asi nejmisantropičtější, že je občas až takový štítivý života nebo je v něm dokonce takový odpor k fyzické lásce. V jakém období to Kundera psal?
No já nevím, jestli je tam odpor k fyzické lásce, když je tam ta velká scéna s tou červenou noční košilkou.
To je asi nejpozitivnější scéna, ale potom jsou tam právě ty scény, kterými je hrdinka zhnusena.
Ten, kdo si to hnusí, je ta žena. A mě zase odradilo na začátku, že si hnusí muže, kteří ztaťkovatěli. A já mám osobně ráda pohled na tatínky, co nosí děti na zádech a ve vacích a jsou spokojeni. Tak jsem si říkala „no to bude velmi těžké se s tímhle ztotožnit“.
Ale je tam i takový moment neschopnosti se dorozumět.
Proto tam přechází ta skutečnost do snu. A my najednou pak už vůbec nevíme, co je příběh a co je příběh snový. Ale nakonec je to pro mě příběh s jistým šťastným koncem, že se alespoň snaží si porozumět.
A co se týká té nechuti k životu, no je tam také striktně z toho vztahu vyloučeno jakékoliv dítě, že? Takže ten vztah je skutečně velmi uzavřený mezi dvěma lidmi. A dochází tam k různým situacím, které možná já ani neznám, protože se mi to nestalo, abych dlouho žila s někým bez širší rodiny.
Tak jsem měla trošku potíže, do toho vstoupit úplně a představovat si to, prožívat to. Protože moje překlady jsou jedině prožívané.
Jak se postupuje u překladu?
Když jsme se bavili právě o té prokomponovanosti, tak jakým způsobem vy postupujete při překladu Kunderových textů do češtiny?
Já mám k dispozici PDF knihy a pak mám k dispozici spojená PDF českých vydání. A normálně si tím „findem“ nacházím, kde všude se dané francouzské slovo vyskytuje a pak se snažím najít v těch českých originálních knihách takové slovo, aby ho Milan Kundera užíval a aby šlo na všechny ty případy, kde totéž slovo ve francouzském textu je.
Není to určité betonování toho stylu? Protože kdyby Kundera psal do konce života česky, tak by se možná jeho čeština nějak vyvíjela od těch raných románů a nepsal by pořád stejně, i když to je, samozřejmě, hypotéza.
Je to hypotéza a já si nemůžu dovolit tu svobodu, kterou si dovoluji třeba z francouzštiny u Célina, kterého překládám a který je strašně těžký autor. A tam já si můžu dovolit uvažovat, jak by to asi řekl, kdyby psal česky. Použil by tohle slovo nebo tamto? A je to obrovská svoboda.
U českého autora si to dovolit nemůžu. Myslím si, že on by rozhodně ty knihy, co tam říkal, trochu přepsal, ale to u mě není možné.
