Venku mrzne, až praští a publikum v čepicích a šálách pluje na vlnách ambientní hudby. Typická scéna z ledového koncertu Terje Isungseta. Slyšet můžete zvláštní ledový xylofon neboli ledofon a sekundují mu ledové perkuse. Sám umělec přiznává, že ho led fascinuje. 

„Moje nejsilnější vzpomínka na led je ta, když jsem ho uviděl poprvé. Přišel mi moc krásný. Okamžitě jsem se zamiloval do toho, jak vypadá i zní,“ přiznává hudebník.

Koncert v iglú

S dalšími kolegy objede každý rok asi padesát festivalů většinou v zemích s chladným podnebím, jako jsou domácí Norsko, Kanada nebo Rusko. V teplejších podmínkách jsou možné jen krátké koncerty. Pouhých 50 minut hraní při pokojové teplotě by mohlo nástroje nevratně poškodit. I proto Isungset vytvořil i speciální koncertní síň. Je to iglú se dvěma kopulemi a dírou navrchu, aby mohlo odcházet teplo od diváků. Norskému hudebníkovi komplikované podmínky při hraní nevadí. 

„Jeden z důvodů, proč dělám ledovou hudbu, je ten, že led vidím jakou součást většího celku. Není to jen o mně a mé skupině, ale o elementech ledu a vodě. Taky je to proto, že se člověk z velké části skládá z vody. A svou úlohu v tom samozřejmě hraje i tání ledovců a klimatické změny,“ vysvětluje Isungset. 

Není voda jako voda

Ne každá voda je pro výrobu nástrojů vhodná. Nejlepší led je prý ten ze severního Švédska z roku 2003. Jednotlivé nástroje si Isungset vyrábí sám pomocí motorových pil a seker. Některé na místě, jiné převáží ve speciálních mrazících boxech.

„S našimi nástroji se musí zacházet opravdu velmi opatrně. Například pokud do bubnu udeřím příliš silně, okamžitě se rozbije. Je jemný jako kůže na tváři,“ popsal Isungset.  

Vysvětluje ledový hudebník. Pokud se vám kvůli nevšednímu hudebnímu zážitku nechce mrznout, můžete si unikátní hudbu poslechnout i doma. Nejnovější desku Terje Insungset vydal v uplynulých dnech.

Matěj Štýs Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít