Marek Eben slaví šedesátiny. 'Každý host má svůj unikátní příběh,' přibližuje moderátor Plovárny
Marek Eben patří již mnoho let k nejoblíbenějším českým moderátorům. Herec a hudebník slaví v pondělí šedesáté narozeniny. Poprvé na sebe upozornil rolí Válečka v televizním seriálu Kamarádi. Bez jeho moderování by si pak dnes diváci nedokázali představit například karlovarský filmový festival nebo populární televizní pořad StarDance.
Mít narozeniny před Vánocemi, to musí být velmi štědrý konec roku. Schází se vaše rodina zvlášť kvůli narozeninám a zvlášť na svátky? Nebo se to bere z jedné vody načisto?
Bereme to příležitostně, protože máme tolik různých aktivit, že většinou se to s něčím spojí. Pokud jde o sourozence, tak se oslava narozenin většinou spojí s nějakým kapelovým koncertem. Jeden budeme mít shodou okolností zítra (v úterý) v Olomouci. To bude příležitost to alespoň zlehka oslavit.
Pokud jde o naši maminku, tak za tou si zajedeme, protože už je jí 89 let a nikam se jí moc chodit nechce, což chápu. Oslavíme to s ní na Štědrý den.
Marek Eben slaví šedesáté narozeniny. Během rozhovorů se zahraničními hvězdami má stále trému, přiznal ve vysílání Radiožurnálu
Pokud se zastavíme u vaší moderátorské role. Natočil jste už téměř 700 rozhovorů pro pořad Na Plovárně, který se vysílá od roku 1999. Jak to děláte, že to není rutina, že jste pořád zvědavý?
Není to tak těžké, když máte hosty, na které jste zvědaví. Klíčem k tomu, že se z toho nestane rutina, jsou hosté. Každý má jiný příběh a povahu. Když točíte s prvním režisérem, tak je to snazší, než když točíte s patnáctým. Je trochu honička vymyslet otázky a musím se občas docela kontrolovat.
Začnu tím, že se podívám na všechny otázky z předchozích režisérských rozhovorů, abych sám sebe moc nevykrádal. Po 18 letech zapomenete, co jste se režiséra ptal. A zajímají vás i po 18 letech podobné věci. Takže to se snažím trošičku hlídat.
Ale klíč k tomu je, že každý host má svůj unikátní příběh, který doufám nezajímá jen mě, ale i diváky.
V posledních letech natáčíte v době karlovarského filmového festivalu některé rozhovory pro pořad Na Plovárně živě, s publikem, ve velkém sále a třeba i v angličtině. Jsou to rozhovory s opravdovými hvězdami světového filmu. Máte trému, nebo ne?
To víte, že mám trému. Zaprvé nevíte, v jaké náladě hvězda přijde. A už jsme zažili, že nálada byla mizerná.
Máte v publiku minimálně jednu desetinu lidí, kteří jsou rodilí Američané nebo Angličané, takže se pohybujete ještě na vratkém ledě, že angličtina není váš rodilý jazyk. A samozřejmě z nervozity dělá člověk chyby.
Host vám ale tohle odpustí. Chce vidět, že jste na něj trochu připraveni, že s ním nechcete bojovat, že nechcete exponovat své vlastní názory, že je to jeho pořad a vy jste tam proto, aby se od něj lidé něco dozvěděli. Když si to uvědomí, když ho o tom přesvědčíte, tak vám pak třeba odpustí i chybu v angličtině.
Přesně před 35 lety jste se oženil se svou ženou Markétou. Trochu vás podezírám, že jste nechtěl zapomenout na výročí svatby. Čí to byl nápad?
Prosím vás pěkně, to tak vyšlo. Byla to náhoda. Seděli jsme na chodbě pražského kulturního střediska, každý jsme měli v ruce diář a hledali jsme, kdy bychom se mohli vzít. Nemohli jsme najít žádné datum. A jediné, které bylo volné, bylo 18. prosince.
Pak mi někdo říkal, že je to dobré, protože komunisti, když je ti víc než 25, tak ti strašně zvednou daně, kdybys byl svobodný. Ale když jsi ženatý, tak to tak nebude. Říkal jsem si, že je to výborné, že to tak udělám a nedám jim ani korunu.
Vzali jsme se a pak jsem zjistil, že to byla úplná blbost. Takže možná jsem se ženil zbytečně, tedy pokud jde o daně, tak určitě. Pokud jde o manželku, tak to samozřejmě ne, to je to největší štěstí, které mě v životě potkalo.
