Hudba je věčná, všechno ostatní je pomíjivé, říká desetiletá ukrajinská pianistka z přímořské Oděsy
Není tak úplně pravda, že ve válce múzy mlčí. Ukrajinské děti dál chodí do hudebních škol, i když ne vždy je to jednoduché. Příkladem je i desetiletá Angelina, pro niž neexistuje nic krásnějšího a trvalejšího než hudba.
Ve víkendovém přímořském domě kamaráda její maminky našla dívka nepoužívané staré piano. A tak mezi koupáním v Černém moři, sluněním, domácími pracemi nebo četbou pilně cvičí.
Pianistkou vlastní pílí
„Myslím si, že hudba je velmi krásná věc. Všechno ostatní je pomíjivé, muzika je věčná. Hrát na klavír se učím už čtvrtým rokem, a není to tak těžké, jak by se mohlo zdát. Je ale pravda, že někdy jsem z toho unavená, chce se mi spát a doslova padám únavou,“ vypráví.
Angelina se v době války hodně učí online nebo sama. To ale podle ní nestačí.
„Hrozně chci jít do školy a dokončit příští rok s mojí učitelkou Julijí Borysovnou. Máma mi říkala, že do školy se vrátím, až válka skončí, ale nakonec jsem ji přesvědčila, že bych tam měla chodit i teď. Chci tu školu dokončit a pak už se budu věnovat dalšímu – třeba dirigování, studiu na konzervatoři, nebo prostě budu učitelkou hudby.“
Hudba jako adrenalin
2:00
Mladý hudebník Roman z Kyjeva uprchl před válkou na Ukrajině a teď studuje na teplické konzervatoři
Číst článek
Pro Angelinu je hudba adrenalinová záležitost. „Když hraju, cítím příval adrenalinu. Ale taky se bojím, že něco zkazím nebo že mě lidi nepochopí, proč jsem to zahrála tak, a ne jinak. V dubnu jsem vyhrála soutěž se Chopinovým Nocturnem. Hrála jsem jako dospělá, což asi udělalo na porotu velký dojem. Divili se, jak může desetileté dítě hrát tak složitou skladbu tak profesionálně.“
Maminka malé pianistky paní Valerie dodává, že děti to teď nemají vůbec jednoduché, ale zvládají to. „Dcerka se zatím učí jenom online, ale některé děti chodí normálně do školy. V době poplachu musejí povinně do krytu. Není to ale žádný pořádný kryt – je to prostě jenom sklep, což je nebezpečné. My proto do školy zatím nechodíme.“
Na online výuku už si všichni zvykli. „Nejdřív byl covid, teď dva a půl roku válka, takže se učíme online. Dětem to nepřipadá divné, protože jinou situaci vlastně neznají. Přesto se setkávají, podporují se a hodně spolu kamarádí. Ale stejně – školní doba míjí a dětství taky…“
