Jak zatím vypadají oslavy tohoto velkého úspěchu?
Výborně, jsem na večeři u jezera, kam jsou pozvaní všichni výherci. Herečky už bohužel musely odejít. Vy jste ještě nezmínili hlavní herečku Nataliu Germani, tak tu bych ještě ráda dodala. A máme strašnou radost, takže tak vypadají oslavy. Radostně.

Už jste tedy večeřela, nebo teprve budete večeřet?
Víte co? Říká se tomu ‚standing dinner‘ a oni chodí a nosí nám nějaké malé věci. Takže pořád večeříme, už asi hodinu.

Snímek vypráví příběh Šarloty, která se vrací do rodné vesnice ve slovenských horách, aby našla odpovědi na otázky o jejím velmi pohnutém dětství. Jak vás toto téma napadlo?
Tohle téma přišlo ze dvou stran. Z jedné strany přišla Barbora Námerová, scenáristka, s kterou pracuji už dlouho, a moje nejlepší kamarádka, s tím, že četla antropologickou knížku o současném Slovensku a o tom, jak lidé stále věří na bosorky a jak věří na všelijaké magické záležitostí.

A nás to překvapilo, že v dnešní době lidé stále věří na čarodějnice a na bosorky, a tak jsme to začaly trošku více studovat.

Potom z druhé strany jsme byly inspirované chatou, kterou koupili naši otcové, spolužáci na střední škole. Ta chata je na středním Slovensku v horách a nemá elektřinu ani vodu.

Od malička jsem tam jezdila na letní prázdniny a vytvořila jsem si tam jednak nějaký vztah s přírodou, ale taky jsem začala zkoumat to, že ta chalupa má sto let a kdo tam před tím žil.

A zjistili jsme, že tam žila jedna žena, která byla odstrčena od vesnice a chodila bosa. Vlastně všichni jí moc nerozuměli, proč chtěla žít takhle sama, až ji nakonec sebrali a dali ji na psychiatrii, kde nakonec asi i zemřela. A to je všechno, co o ní vím.

Tyhle dvě věci plus naše ženské prožívání, prožívání toho, kým jsme a kým je nám dovoleno být, kdy se cítíme svobodné a kdy ne, to jsou všechny otázky, které mě přivedly k tomu vytvořit tento film. Je toho hodně.

A mluvila jste například s některým z porotců poté, co byl snímek Světlonoc oceněn? Třeba o tom, čím porotu dostal?
Teď jsem tu s nimi akorát stála a jsou z filmu nadšení a řekli mi, což mě tedy strašně potěšilo, že jednohlasně rozhodli, že to má být tento film, že tam nebyl žádný kompromis. Já vím z porot, kterých jsem se už předtím účastnila, že většinou vyhrává kompromis, ale tentokrát to tak nebylo, takže z toho mám obrovskou radost.

A čím je oslovil nevím. Ale vím, že jedna z tvůrkyň programu mi teď říkala, že ten film nejprve viděla na počítači a že ji až tolik nezaujal. 

Potom, když ho shlédla v kině, tak se jí z ničeho nic otevřely oči, pochopila, že ten film je o něčem úplně jiném, než si myslela, a řekla mi, že mám hlavně povědět všem, ať to vidí v kině, že budou mít úplně jiný zážitek.

I tady bych chtěla sdílet, že ten film je komplikovaný a hluboký a že je dobré ho vidět na velkém plátně ve tmavé místnosti.

Kdy se tedy na ten film můžeme těšit v kinech, kdy se můžeme jít podívat?  
V Česku to bude od 6. října a na Slovensku je to od 29. září.

Michaela van Erne, gen, bko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít