‚Jak ho kvůli cenzuře diváci v roce 1969 neviděli.‘ V Benátkách představí digitálně restaurované Ucho
Mezinárodní filmový festival v Benátkách zařadí do programu digitálně restaurovanou verzi psychologického thrilleru Ucho. V Československu ho cenzura zakázala promítat hned po jeho vzniku v roce 1969, a tak si musel na svou premiéru počkat dalších 20 let. Snímek, v němž herecky excelují Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, uvede 79. ročník přehlídky v obnovené světové premiéře v sekci Venice Classics. Poté Ucho poputuje do českých kin.
„Výběr Ucha do sekce Venice Classics považuji za velký úspěch. Každé zařazení filmu do programu takto prestižního festivalu, bez ohledu na to, zda jde o film nový či starší, pomáhá k upevnění dobrého jména naší kinematografie ve světě,“ popisuje Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu, pod jehož vedení se restaurování filmu uskutečnilo.
„Film chceme divákům zprostředkovat v té podobě, jak ho mohli vidět – ale kvůli cenzuře neviděli – diváci už v roce 1969. Věřím, že se nám to díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, kteří na digitalizaci pracovali, povede.“
Festival v Benátkách, který se letos koná od 31. srpna do 10. září, dává v sekci Venice Classics prostor československým digitálně restaurovaným filmům už deset let. Uvedl filmy Zablácené město a Pytel blech (oba v roce 2012), Černý Petr (2017), Extase (2019) a Siréna (2022).
Psychologické drama Ucho vzešlo ze spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Oficiálně to byl jejich poslední společný projekt, i když Kachyňa pak režíroval další Procházkovy scénáře po jeho smrti.
„Scénář jsme psali s Janem Procházkou narychlo a narychlo jsme i točili. Tušili jsme, že nemáme mnoho času. Jan využil znalosti prostředí a postav v aparátu komunistické strany. Měl s nimi osobní zkušenosti a prostřednictvím svého uměleckého vidění a dramatického talentu se dobral silného příběhu,“ uvedl Kachyňa, který zemřel v roce 2004.
Film vznikl díky uvolněným podmínkám na sklonku 60. let. Přestože dějově odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity padesátých let, působí díky nejasným, jakoby rozmlženým reáliím nadčasově.
Zatímco Procházka, který předčasně zemřel v roce 1971, měl být navždy zapomenut, Kachyňa pokračoval za cenu kompromisů v režijní práci.
Zdrojem pro digitalizaci Ucha byly originální negativ obrazu a pro zvuk původní magnetické míchací pásy. Tyto materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Digitální restaurování realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.
U příležitosti premiéry filmu v roce 1990 byl z Ucha z rozhodnutí režiséra vystřižen úvodní titulek, který děj filmu situoval do roku 1952. K této premiérové verzi snímku směřovalo i digitální restaurování.
