Každý, ať už je fanouškem bohatého universu Star Wars, nebo ne, svým způsobem tuší, co může očekávat od nové epizody. Strana dobra a strana zla spolu budou válčit v impozantních vesmírných soubojích, pronesou se prázdné fráze a tvůrci překvapí představením bizarních tvorečků stejně jistě, jako že se v úvodu filmu vytratí do temnoty text ve žluté barvě.

Snímek Poslední z Jediů navazuje tam, kde Síla se probouzí skončil. Rezistence je oslabená a První řád se jí drží v patách. Han Solo (Harrison Ford) byl zavražděn rukou vlastního syna Kylo Rena (Adam Driver), který kvůli své psychické rozháranosti pokračuje v ničení věcí. Ve velínu odboje mezitím Leia (Carrie Fischerová) vypadá zkroušeně. Strana dobra trpí těžké ztráty, jímž ani ostrovtip a tvrdohlavost pilota Poa Damerona (Oscar Isaac) s jeho věrným droidem BB-8 nedokážou zabránit.

Kdesi v nejzapadlejším koutě galaxie v tu dobu doznívá nekončící pohled Luka Skywalkera (Mark Hamill) a Rey (Daisy Ridleyová) z minulé epizody. Mladá učednice chce mistra Jedie přemluvit, aby opustil svůj dlouholetý úkryt a pomohl své sestře. Jak se však ukáže, Skywalker není příliš ochotný vzdát se pohodlí ostrova, kde mu perou jeptišky a kde si každé ráno podojí zvláštní vesmírnou potvůrku.

Aby se divák v této řadě expozičních scén vyznal, rozhodl se režisér Rian Johnson všechny spojit tím, že nechá vybrané postavy vždy doslova zvolat: „Kde je… (Han / Rey / Hynek, Vilém, Jarmila / zápletka)?“

Samotný začátek tak prozradí mnohé o tom, jak bude následující dvouapůlhodinový film vypadat. Že se vydá směrem překvapivých, ale stále zcela uvěřitelných zvratů. Že někdy podlehne lákadlu infantilních vtípků. A že scénář nebude zrovna jeho silnou parketou.

Osmá epizoda je komplexnější, než její předchůdci – a to nejen z hlediska toho, kolik vedlejších zápletek se Johnson snaží dostat do jedné roztahané bitvy, ale i tím, kam své postavy posouvá.

Psychologicky nejzajímavější je ovšem bezesporu vývoj charakterů Rey a Kylo Rena. Daisy Ridleyová a Adam Driver dávají do svých rolí vše – zranitelnost, vztek, bolest i trochu dětské zarputilosti. Jejich společné scény pulzují energií, a to ačkoli podstatná část z nich probíhá pouze jako jakýsi dálkový hovor.

Za každou jejich skvělou scénu divák dostane tři, které už tolik zajímavé nejsou, nebo jsou úplně zbytečné. Johnson na jedné straně dává prostor výrazným ženským postavám, často nováčkům v sérii, na té druhé však nadarmo protahuje snímek pasážemi, jež nijak neovlivňují zbytek příběhu (jako například scéna z kasina nebo spíše unáhlená romantická zápletka, která navíc vyhláskuje hlavní poselství filmu).

Poslední z Jediů potvrzuje přechod série do nového – říkejme třeba červeného, podle oblíbené kontrastní barvy tvůrců – období, kde se vedle akčních scén znásilňujících všechny naše smysly najde čas i na docela upřímné okamžiky lidskosti.

Rian Johnson natočil snímek o překonání bolesti a vyrovnání se s následky. Není přitom pochyb o tom, že jde o vizuální a trikový spektákl. Na téměř perfektní film, jak ho někteří zahraniční kritici nazývají, je tam ale až příliš plytkých prohlášení a asi tak dvakrát více fráze „teď, nebo nikdy“, než by bylo třeba.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít