Obdivovaný hororový režisér Robert Eggers natočil novou verzi klasického draculovského hororu Nosferatu. V hlavní ženské roli se představuje Lily-Rose Depp, dcera Johnnyho Deppa. Film se točil v Česku a patřil mezi nejočekávanější tituly současnosti.

Premiéry Pavla Sladkého Hrad v Karpatech 15:27 3. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Američan Robert Eggers se proslavil snímky Čarodějnice, Maják a Seveřan. Rád zasazuje své filmy do minulosti, aby se mohl pohybovat na pomezí legend a historie, využívá gotických a folklorních prvků, kombinuje hrůzu i s momenty bizarního humoru.

Teď připravil novou verzi hororu o Draculovi. Stejně jako v případě klasické verze Friedricha Wilhelma Murnaua Upír Nosferatu z roku 1922 se odehrává v první polovině 19. století, a ani tentokrát není transylvánský šlechtic nositelem draculovského jména. Vampýr se jmenuje Orlok a odpor proti jeho moci může vyvolat morové rány.

‚Vopičárna‘ s Robbiem Williamsem je překvapení na závěr roku. Ve filmu Better Man ho hraje šimpanz

Číst článek

Do Sedmihradska se za ním vydává Thomas Hutter (Nicholas Hoult), mladý asistent podivného realitního makléře Knocka a čerstvě manžel Ellen Hutterové (Lily-Rose Depp). Krásná, ale somnambulně působící žena stěží překonala psychické potíže, se kterými si dobová medicína neví rady.

Eggers navazuje na německou expresionistickou klasiku, a navíc na další hororovou tradici, kterou ctí – na filmy, jako je Posedlost, kterou Andrzej Żuławski natočil v roce 1981. Vztahuje se ale i k Ingmaru Bergmanovi nebo japonské hororové klasice, kde děsivost vystupuje z mezilidských vztahů anebo kde se obsese mísí s ďábelskostí.

Orloka hraje Bill Skarsgård víc hlasem než jakkoli jinak. Pod vrstvou masek a prostetik totiž takřka není k vidění, ale jeho hlas je digitálně upravený tak, že zní jako záhrobní kloktání, hlas zalitý dehtem, jakási pomalá, důstojně děsivá vokální melanž vitální síly zla a prachu staletí.

I když se nový Nosferatu nevyhýbá momentům načernalého a bizarního humoru, nejen tam, kde se opírá o originál, chce oživovat vampýrskou bytost v její původní síle a důstojné nadlidské hrozivosti.

Robert Eggers s chutí využívá původní Murnauovy obrazy včetně ikonických drápatých stínů. Některé s pomocí svého kameramana Jarina Blaschkeho a scénografa Craiga Lathropa přetváří a od některých se odpichuje k nově fantazírovaným.

Filmové premiéry roku 2025: Franz bez Kafky, Brad Pitt ve formuli 1 a zuřivý virus 28 let poté

Číst článek

Dokáže v krátkých záběrech využít kuželů v krajině Českého středohoří, pražské Invalidovny i českých hradů – a pískovcových skal, kde se také natáčelo. Velká část filmu ale vznikla v barrandovských studiích, která mimo jiné umožnila komponovat prostor historického centra (fiktivního) německého města.

Blaschke ale skvěle pracuje i s relativně obyčejnými prvky, jako je zimní les na prahu Orlokova hrabství. Z kříže lesních cest Huttera vyzvedne kočár, který ho unáší k hradu. Uhrančivá scéna funguje na výtvarné i symbolické rovině, navíc také jako reference k originálu, který snad i předčí.

Pečlivost, se kterou byly podobné záběry připraveny, je třeba ocenit. Zároveň ale jako by obrazy převyšovaly samotný režijní výklad látky.

Eggers, nadaný vyvolavač stínů

Nový Nosferatu není remake vyprávěný krok za krokem. Svědčí o tom už prolog, ve kterém Eggers směřuje naši pozornost k hlavní ženské postavě. Věnuje se jejímu psychickému onemocnění jako projevu boje a zároveň intimního vztahu se zlem. V něm se mísí strach a fascinace tak, jak to Eggerse zajímá.

Nosferatu ale není děsivým dílem, při kterém by publikum po dvě hodiny a dvanáct minut v kině svírala hrůza. Ani filmem výrazně symptomatickým pro současný svět a jeho obavy. Spíš atmosférickým, v ponurosti zálibným produktem imaginace, těžícím z kulturních tradic.

Mezi ně mimochodem patří i východní Evropa, prostor „na východ od Čech“, jak zmiňuje film, stereotypně region barbarských rituálů a sil ohrožujících západní svět.

Eggers není vizionář, za kterého byl už po dvou celovečerních filmech označován, ale nadaný žánrový tvůrce a vypravěč s citem pro detail. Je to racionální vyvolavač stínů, pozapomenuté a „prokleté“ minulosti plné hrozivých zvyklostí. Dělá to ve jménu působivé podívané a znepokojivých atmosfér, není to autor kladoucí filozofické otázky anebo předkládající fantomatické vize reality.

Jeho nový Nosferatu je tedy působivá podívaná a oddaná pocta původní, skutečně přelomové Murnauově vizi. Lze se jí spíš kochat a lekat než hluboce existenčně znepokojovat.

Snímek Nosferatu měl v českých kinech premiéru 2. ledna 2025. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít