Administrativní přepážka posmrtného života se po bezmála 40 letech znovu otvírá. Laskavě si vezměte pořadové číslo. A pohodlně usaďte všechny své zbývající celky a části, může se to protáhnout – podobně jako nesčetný stop-start všech produkcí Beetlejuice 2, ke kterým nakonec nedošlo. Až doteď.

Recenze Městečko Winter River 9:28 12. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Čekali jsme, až se narodí a dospěje Jenna Ortega,“ usmívá se Winona Ryder, když vysvětluje, proč v éře bujících filmových franšíz a předělávek trvalo tak dlouho, než se Beetlejuice dočkal pokračování.

Komediální horor Tima Burtona v roce 1988 odstartoval autorskou šňůru rozverně morbidních příběhů o trudnomyslných existencích, které i přes svou hlubokou zálibu ve smrti (anebo možná právě díky ní) nacházely v životě naději. Kinematografii přitom věnoval náramně cynický dar, a to koncept posmrtného života obtěžkaného byrokracií.

Původně šlo o vyprávění Adama a Barbary Maitlandových (Alec Baldwin, Geena Davisová), mladé manželské dvojice, která se po náhlém společném skonu ze svého útulného domova pokouší vystrnadit přistěhovavší a do všeho vrtající rodinu z velkoměsta. Ale marně.

Drzej a drápatej. Deadpool & Wolverine je zábava zrozená z korporátní sebeironie

Číst článek

Naprosto zoufalé a unavené z neúspěšného sténání pod prostěradly si je tehdy vyhmátne Betelgeuse (Michael Keaton), samozvaný bio-exorcista a jakýsi průkopník posmrtného šmejdství. Plísní prolezlý chlápek se zelektrizovanými zelenými vlasy a pruhovaným oblekem jim nabídne své pokoutné služby – a udělá pár mládeži nepřístupných návrhů. Stačí jen třikrát vyslovit jeho jméno.

Není těžké pochopit, jak do takového fiktivního světa zapadá Jenna Ortega. Dětská herecká hvězda si ještě jako náctiletá střihla roli Wednesday (Addams) v Burtonově stejnojmenné seriálové adaptaci. Její copatá středoškolačka s kamennou tváří roztancovala internet a podmanila si diváky.

Pro srovnání s režisérovou dlouholetou oblíbenkyní Winonou Ryder taky nemusíme daleko. Bylo jí teprve sedmnáct, když ji obsadil do role teen gotičky Lydie Deetz, která svou schopnost vidět a konverzovat s duchy Maitlandových přisuzovala své vlastní podivnosti. Na konci filmu si pak ale stejně vesele zalevitovala a zatancovala do rytmu Jump in the Line od Harryho Belafonteho.

Věci se od té doby změnily i zůstaly stejné. Lydia nevyměnila černý šatník, ani ji neopustil pocit, že mezi živé tak úplně nepatří. Aspoň na své excentričnosti ale začala vydělávat. Kdo jiný než právě Ortega by měla v pokračování hrát její dceru?

Jestli se 36leté čekání vyplatilo a nemá nám být líto toho nikdy nenatočeného scénáře k Beetlejuice Goes Hawaiian (Havajec Beetlejuice), je na pováženou. Při sledování příběhu, který vede chodbami podsvětí zpátky na zem do městečka Winter River, přes jeho hřbitov a potemnělé půdy až před kostelní oltář, převažuje nadšení z opětovného setkání s tak báječně vyhraněným světem a jeho obyvateli.

Paradoxně to všechno zrazuje fakt, že děj nového snímku působí přinejlepším polomrtvě. A více jako produkt soudobé spotřební kinematografie než skutečný duchovní pokračovatel původního Beetlejuice.

Lydie se drží ta dosti zvrhlá (a maximálně opětovaná) fascinace Betelgeusem, její nevlastní matka Delia (Catherine O’Hara) je stále tou komickou hyperbolou pro uměleckého snoba a tvůrcům se dokonce podaří důvtipně vypořádat s nepřítomností Jeffreyho Jonese, který v prvním filmu hrál Lydiina otce Charlese. (Není po smrti, ale můžu vám prozradit, že jeden internetový článek o něm uvozuje varování: „Následující text se týká registrovaného sexuálního delikventa.“)

Posmrtný úřad ani v mezidobí neprošel digitalizací, a tak se na přechod na druhou stranu i nadále musí stát nekonečná fronta s pořadníkem. A zůstal pochopitelně i dvorní skladatel Danny Elfman a taky nemluvná postava se jménem Bob s k tělu neúměrně maličkatou hlavou.

Příjemnými přídavky jsou pak Willem Dafoe v roli zesnulého herce, který si rozhodl nesundat kostým policejního detektiva, a Burtonova životní partnerka Monica Bellucci. Jedinou úlohou této italské herečky a mistryně dramaticky proceděných holých vět je prokázat, že můžete uhranout kameru, i když k sobě máte různé části těla spojené sešívačkou. A jste Monica Bellucci.

Jako by se mezi všemi těmi postavami a jejich dějovými linkami zapomnělo na důvod, proč je vlastně znovu oživujeme. Tím se myslí cokoli přesahující producentskou zištnost a prostý fakt, že co kdysi fungovalo a diváci mají rádi, má v dnešní době potenciál vydělat peníze.

Z toho, co bývalo nepředvídatelnou a vysoce bizarní oslavou života i všeho, co přijde po jeho konci, se tak stala víceméně bezduchá, na půl plynu se odvíjející série scén, z nichž vám velká část bude povědomá. A není to kvůli tomu, že už jste viděli první Beetlejuice, ale zkrátka proto, že už jste někdy viděli nějaký film.

Snímek Beetlejuice Beetlejuice měl v českých kinech premiéru 5. září 2024.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít