Před festivalovým palácem se srocují hosté a návštěvníci. V ulicích Cannes jsou proudy nadšených lidí. Vcházím do prodejny se sportovní obuví, ptám se prodavačky Mélanie, zda je i pro ně festival přínosem. Zda mají víc zákazníků.

„Víte, je to asi tak půl na půl - chodí k nám místní i festivaloví návštěvníci. Ale celkově jich je o mnoho méně, než v předchozích letech,“ říká Mélanie Radiožurnálu.

Myslí, že své na tom nese i samozřejmě pandemie: „Problém je v tom, že máme červenec. Festival je normálně v květnu. A teď nám začíná turistická sezóna. Takže je to tak trochu škoda, všechno začalo ve stejnou dobu.“

Její kolegyně Aurélie si myslí to stejné. Turisté jsou podle ní jednoduše na pláži. A celkově lidé prostě víc šetří.

Když se zeptám na atmosféru ve městě během festivalu, obě jsou rezolutní. „Je tady strašně moc lidí, je to šílenství. Přeplněné ulice, všude fronty. I když to šílenství trvá jen něco přes dva týdny, je to namáhavé. Několik let jsem pracovala během festivalu v restauraci a přiznávám, že jsem tohle období nenáviděla,“ omlouvá se mi za upřímnost Mélanie.

A její kolegyně Aurélie se přidává. „My jsme opravdoví místní. Ale nás se jakoby festival netýká. Nemáme možnost získat lístek do kina ani pozvánku. Ten je jen pro celebrity a privilegované a já nevím, jakého Jeana, Jacquese, Pierra. A to nemluvím o hromadné dopravě - úplně narvané autobusy. My místní spíš festivalem trpíme,“ stěžují si prodavačky, i když s úsměvem.

Asi tak trochu přehánějí. Jisté je to, že jim pomyslné martýrium skončí v sobotu.

Marie Sýkorová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít