Česko-slovenské stýkání a potýkání
Už 28 let slaví Česká republika rok co rok výročí vzniku státu, který neexistuje. Úderem půlnoci z 31. prosince 1992 na 1. ledna 1993 se Československo po 75 letech rozdělilo na dvě samostatné republiky. Jeho vznik 28. října 1918 si v dalších letech připomínala jako státní svátek jen Česká republika. Teprve letos se toto datum stalo státním svátkem i ve slovenském kalendáři, byť nikoli jako den pracovního klidu.
Do té doby tam bylo zaznamenáno pouze jako den památný. O jeho povýšení na státní svátek bojovaly ve slovenském parlamentu demokratické strany řadu let. A to s odůvodněním, že teprve vznikem Československa se slovenský národ stal státotvorným.
Přesto tam například ještě před čtyřmi lety pro tento návrh zvedlo ruku pouhých 31 slovenských poslanců.
V Česku se totiž dodnes traduje, že po první světové válce vznikaly na troskách Habsburské monarchie národní státy, ke kterým patřilo i Československo. Jenže na jeho území žilo tehdy osm národností a Češi v něm netvořili ani polovinu obyvatel. Převahu si zajistili, teprve když spočítali Čechy a Slováky dohromady a slovenštinu prohlásili za český dialekt.
„Československý národ“, kde kromě Slováků žily tři miliony Němců a přes půl milionu Maďarů, měl v zemi z rozhodnutí Národního shromáždění „vůdčí postavení“. A v Ústavě stálo, že „jazyk československý“, tedy v reálu čeština, je jediným „státním, oficiálním jazykem“.
Česko si připomíná 103. výročí vzniku Československa. Na Vítkově položili věnce Babiš nebo Vystrčil
Číst článek
Už z tohoto důvodu byla první republika, kterou si v Česku většina lidí dodnes idealizuje, budována na chatrném základě. A když se k tomu přidaly krajně nepříznivé vnější okolnosti, zhroutila se jak domeček z karet.
Slovensko jako hvězda naděje
Ve svém televizním vystoupení se o tom slovenská prezidentka Zuzana Čaputová ve čtvrtek v poledne samozřejmě nezmínila. Naopak diplomaticky zdůraznila, že Československo bylo za první republiky „moderním státem“, s moderní ústavní listinou, Ústavním soudem a volebním právem pro ženy.
Dodejme, že prvorepublikové Československo demokracií zřejmě i bylo, ovšem v dobovém kontextu a ve srovnání s okolím, kde se v meziválečném období etablovaly autoritativní anebo přímo diktátorské režimy.
Bohužel to dnes vypadá, alespoň pokud jde o Polsko a Maďarsko ale i Slovinsko, jako by se sto let stará historie snad měla opakovat. Ještě nedávno by tatáž obava byla na místě, i pokud jde o Českou republiku. Po volbách je teď šance to změnit.
Slovensko je naproti tomu na zachmuřeném nebi středoevropské demokracie hvězdou naděje už delší dobu: přijetím eura má jako člen eurozóny větší vliv na rozhodování v EU, v prezidentském křesle má úžasnou Zuzanu Čaputovou. A tamní justice je co do stíhání kriminality i v nejvyšších patrech moci evidentně úspěšnější než například u nás.
Jak je vidět, rozpad Československa našemu „mladšímu bratrovi“ vyloženě svědčí.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Ve vzdělávání tápou všechny vlády. I Fialova
Kateřina Perknerová
Rishi Sunak vsadil na útěk vpřed
Adam Černý
Sudetoněmecký balzám na duši
Lída Rakušanová
Marine Le Penová pustila německé pravicové populisty k vodě
Robert Schuster