Turecké vedení podpořilo její územní celistvost, vypustilo vějičku o proplutí amerických torpédoborců úžinami Bosporu a už dříve Ukrajině prodalo vojenský materiál včetně dronů. Vzhledem k stále hustší atmosféře ale veřejná podpora Kyjeva vyvolala reakci, která připomíná dění před pěti lety.

Tenkrát turecká armáda sestřelila ruský bitevník SU-24 nedaleko turecko-syrských hranic. Původně silácká slova Ankary vzala rychle za své. Rusko zastavilo přísun svých turistů a zakázalo dovoz tureckých potravin, především zemědělských produktů. Sankce to byly natolik účinné, že se následně prezident Recep Tayyip Erdogan omluvil písemně i telefonicky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Ukrajina a koronavirový ruský políček Turecku

Ruští turisté v Turecku očekávaní a vřele vítaní začali zase jezdit, zemědělské produkty se dostaly zpátky na pulty ruských obchodů a začalo období vzájemně výhodných vztahů. Dokončování jaderné elektrárny Rosatomem, zprovozněný plynovod, zbrojní obchody, diplomatické ladění not a tak dále. Po půl desetiletí se situace opakuje, tentokrát ale pod rouškou koronaviru.

Rusko svým občanům fakticky zakázalo do Turecka cestovat zrušením skoro všech letů oficiálně proto, že v Turecku panuje epidemicky neutěšená situace a covid-19 se šíří více, než by bylo zdrávo.

To je samozřejmě pravda, počty nakažených jsou i podle oficiálních tureckých dat na místní poměry rekordní. Společně s tím, jak stoupá počet infikovaných, hospitalizovaných a umírajících, klesá stále více kurz turecké liry a ekonomika se dostává do vážných problémů.

I přes výše zmíněné ale těžko věřit, že jen koronavirus je důvod, proč se v Moskvě rozhodli neumožnit svým občanům minimálně do začátku června oddych v sousední zemi na straně jedné, výdělek turecké ekonomice na straně druhé. V zásadě ovšem turecký prezident vedl jen podpůrné řeči, takže sankce jsou limitované a navíc se chytře skrývají za covid.

Převzato z Plusu

Turecko si tak může zopakovat uvědomění skutečnosti, že vztahy s mocnými světa USA a Ruskem budou vždy vztahy silnějšího se slabším, který by si neměl svou užitečnost plést s růstem vlastního významu a vlivu. Platí to nejen pro Turecko, ale i pro další země, které nejvyšší ligu zahraniční politiky hrát sice chtějí, ale de facto nemohou.

Obecně platí, že Rusko není první ani poslední, které boj s koronavirem politizuje. I členské státy Evropské unie si stěžovaly, že jednotlivé země světa, ba i spojenci navzájem, rozhodují o karanténách a podobně na základě reciprocity a politického klíče.

Je tedy otázka, do jaké míry a kdy bude jednotlivým státům světa vyhovovat zrušit přísná omezení jak doma, tak ve vztahu k zahraničí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít