Jezdím kolem něj pravidelně. Kousek před Berlínem, hned vedle dálnice A13 z Drážďan, se na ploše přibližně dvou tisíc fotbalových hřišť rozkládá aktuálně největší německá stavební ostuda - metropolitní letiště. Už před více než šesti lety měla na nové ranveji přistávat všechna letadla mířící do Berlína. Místo toho přistávají na stolech zaměstanců stavebního úřadu desítky šanonů s podklady, ve kterých se vedení letiště snaží navrhnout nápravu nedostatků. Tu chybně položené kabely, tu nefunkční vzduchotechnika, tam nedovírající dveře, tu tohle, tu támhleto.

A kromě toho, že je berlínské letiště trapná ostuda, je také podle všeho nevyčerpatelným zdrojem prvotřídního sarkasmu, který dokáže rozcukat koutky i po vyloženě nepovedeném dni.

Na adresu berlínského letiště vzniklo už tolik vtipů, že by vydaly přinejmenším na dvě knihy. Jasně, řada z nich se opakuje, ale ono to není dvakrát jednoduché být po tolika letech stále originální. Navíc vtip a realita už splynuly dohromady nebo se alespoň natolik překrývají, že je těžké rozeznat jedno od druhého.

Když jsem v autě na berlínském okruhu před pár dny slyšel v rádiu zprávu, že nový šéf letiště Engelbert Lütke Daldrup počítá s otevřením v roce 2018, nezačal jsem se hlasitě smát jen já, ale také zbytek posádky. Po tolikrát odloženém termínu otevření takovým zprávám nikdo, opravdu nikdo nevěří. Vzpomínal jsem přitom na nedávno odvolaného šéfa letiště Karstena Mühlenfelda, který mi ještě před pár měsíci s vážným výrazem v tváři tvrdil, že vše je na dobré cestě. I při té vzpomínce se usměju.

Že se Berlínu kvůli letišti vysmívá celé Německo, nemůže nikoho překvapit. Škodolibost dokáže zahřát podobně spolehlivě jako svařák s panákem na vánočním trhu. A protože jsou lápalie berlínského letiště tak ohromné, nelze je tajit, natožpak utajit ani za hranicemi. Z návštěv české kotliny jsem nabyl dojmu, že i našinec se berlínskému letišti rád zasměje. A to se škodolibostí obzvlášť pikantní. No považte, Němci se svou pověstnou přesností, organizací a pedantským plánovaním nedokážou zprovoznit stavbu, kterou ze tří čtvrtin plochy tvoří rozválcovaný beton. Někteří dokážou povýšit tuto škodolibost dokonce na politickou úroveň, kdy se vztyčeným a kmitajícím ukazováčkem hřímají: a ti nám ještě budou říkat, jak a co máme dělat!

Samozřejmě že si nedostavěné berlínské letiště výsměch zaslouží, a to i za hranicemi spolkové republiky. Ale výsměch s jakousi spravedlivou mírou, a to zejména v případě českých posměváčků. Čistě hypoteticky, dejme tomu, že v roce 2020 uvedou berlínské letiště do provozu. Rozumí se, že bez velké slávy, zato s velkou úlevou. A dejme tomu, že si třeba jakási rodina z Brna zakoupí letecký zájezd s odletem z Berlína. Zajímalo by mě, jestli už pojedou po zmodernizované D1.

Tunelem Blanka projedou Prahou bez potíží, protože jeho zprovoznění se naštěstí protáhlo jen o čtyři roky. Přes České Středohoří posviští brněnská rodinka po dálnici, protože poslední šestnáctikilometrový úsek D8 mezi Lovosicemi a Řehlovicemi je po úctyhodných devíti letech intenzivní práce také hotový. Možná ale budou muset nad Prackovicemi zpomalit a geologicky nestabilní prostředí stále ještě projíždět jedním pruhem rychlostí 80 km/h. Kdo ví? Od hranic se Saskem je už ale na Berlín všechno postavené. Poslední úsek oné zmíněné A13 za Drážďanami dokonce v řádném termínu.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít