Jasně, vymyslel jsem si to, takhle nevypadá text z 21. století, jen jsem chtěl upozornit na to, že mládežnické turnaje v USA nebo Kanadě byly často velkým zvratem v životě mladých lidí a jejich rodin.

Agenti, skauti, oči trenérů a pozorovatelů z klubů NHL. Hokejisti na světovém šampionátu dvacetiletých nehrají zdaleka jen o medaile, ale také o svoji budoucnost, další angažmá. Ale i o cestu za jiným životem – za hokejem do Spojených států a Kanady. A nemuselo to být zrovna mistrovství světa dvacetiletých. Vzpomeňte na Petra Nedvěda, který zůstal v Kanadě v sedmnácti letech, a když se šel přihlásit na policejní stanici v Calgary, měl v kapse 20 dolarů.

Současní reprezentanti České republiky, nikoli Československa, mají v kapse, předpokládám, o něco víc. Na světový šampionát do Buffala cestovalo 11 z nich jen v rámci kontinentu Severní Amerika. Ti ostatní jsou z českých lig, a kdyby se na východě USA ukázali, nemusel by případný zájemce spřádat složitý plán, jak uspořádat jejich únos.

Benátky, Hartford, Litoměřice, Saskatoon

V kabině českého týmu se potkali podobně staří kluci z úplně odlišných týmů. Jedni znají třeba, jak vypadají šatny v Olomouci, druzí zase kanadské provincie, skrz které cestují na zápasy juniorských soutěži. A ti z Česka jistě budou vyzvídat, jaké to je hrát v Kanadě.

Pokud se předvedou, do Kanady mohou. Prakticky hned. Minulý režim je minul a tohle řešit nemusí. Ale možná by bylo fajn, kdyby věděli, že cesta za hokejem do USA a Kanady nemusela dříve spočívat jen v dobrém výkonu na ledě.

Klíče pod dveře a jediná anglická věta

Ty dvě slova azbukou v titulku jsou jméno: Sergej Fjodovov. Hokejista Sovětského svazu, který ve dvaceti letech zůstal v Americe během Her dobré vůle (náhražka za vzájemně bojkotované olympijské hry ze strany USA a pak i SSSR). Kromě hokeje se musel v roce 1990, rok před pádem Sovětského svazu, soustředit na následující…

Draftovaný Detroitem neunikl tomu, aby přes půl kontinentu přiletěli tři zástupci týmu soukromým letadlem. Chtěli si ho prostě už nechat, unést ho. Podezřele vypadali už ve vypůjčené limuzíně. Fjodorova kontaktovali na hotelu, nejprve se cukal.

Místo soustředění se na zápas pak už vymýšlel, jak to udělat. Sergej si neodnesl do autobusu cestou na zápas tašku s osobními věcmi, nechal ji v pokoji a klíč od něj šoupl pod dveřmi do pokoje patričky z Detroitu. Ta vše dala do připravené limuzíny. Po zápase čekal pan Jim z Detroitu u recepce. Četl stejné noviny pořád dokola. Fjodorov podle domluvy šel z autobusu poslední, a když měl se svým spolubydlícím nastoupit do výtahu, nechal ho jet samotného.

Anglicky sice skoro neuměl, ale svoji kariéru v NHL odstartoval tehdy v Oregonu větou: „Ready to go!“

Problém

Americká reprezentace, která bydlela ve stejném hotelu, se musela zpovídat ruským novinářům, jestli v tom nemá prsty. „Máme problém, Fjodorov chybí.“ To už seděl v soukromém letadle a za 4 hodiny byl v Detroitu.

Jak by to vypadalo teď z českého pohledu?

„Nečas chybí, hurá, jde do NHL.“

Rozptylovat se plány na útěk ale nikdo nemusí, místo klíčů mají hráči, předpokládám, takové ty karty, na recepci asi taky tajně nikdo nečte noviny, a tak se ptám, dvacetiletí…

…ready to go?

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít