Čí ruce budou na topůrku?
Kdo z mladších nevěří, ať se běží zeptat starších, ale bývaly časy, ve kterých jistí politikové vzývali jen a jen rozpočet vyrovnaný. I když se k němu nikdy nikdo u nás nepropracoval. Nicméně Václav Klaus ještě coby zákonodárce podal roku 2002 se dvěma dnes už neznámými kolegy z ODS dokonce návrh ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu. Který ale neprošel.
Jednak byla u tehdy u moci vláda Vladimíra Špidly s většinou ministrů sociální demokracie, která neměla k deficitům větší odpor, a bylo čerstvě po už druhých devastačních povodních žádajících mimořádné výdaje.
A nezabíral ani argument, že takové pojistky mají v těžko s námi srovnatelném Švýcarsku a v už vůbec nesrovnatelném Hongkongu. S nímž by se ostatně nikdo dnes neoháněl.
A platí, že vládní strany vždy chtějí zůstat u moci i po dalších volbách a rozpočtové schodky jim skýtají možnosti voliče různými způsoby takříkajíc uplácet. Což jim pak opozice sice otlouká o hlavu, ale to je asi tak všechno. Pokud se tedy voliči uplatit nechají.
Odpovědnost musela stranou
Konec konců jakousi mírnější podobu pojistky máme od roku 2017. Ale když udeřila pandemie, už v dubnu parlament přijal novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti a svolil k zatnutí sekery jindy zcela nezodpovědné. Pak šlo jen o to, jak hluboko.
Filip navrhne straně podpořit schodek státního rozpočtu. S Babišem se shodli na prioritách
Číst článek
Momentálně to dělá půl bilion, což je značně víc než 300 miliard, o nichž ještě před pár týdny hovořila ministryně financí. A teď jde zase o to, jestli a jak těch 500 menšinová vláda prosadí. Jako obvykle by jí i tentokrát stačily hlasy komunistů. Ti ale nechtějí zvednout ruce jen tak a nevíme, oč pánové Vojtěch Filip (KSČM) a Andrej Babiš (ANO) v zákulisí licitují.
Když premiér například nemůže přinutit ČSSD nechat padnout ministra zahraničí Tomáše Petříčka, jehož politický skalp coby muže nadbytečně obezřetného vůči Rusku i Číně by Filip rád ukazoval pověšený u pasu. Předseda hnutí ANO patrně vůbec moc ustupovat nechce, aspoň v něčem snadno viditelném a opozicí i Milionem chvilek následně rozmazávaném. Klidně by tedy protentokrát KSČM obešel.
A jistou vstřícnost vidí u Pirátů a lidovců. Přičemž prví rokovali v předvečer mimořádné schůze s ministryní Alenou Schillerovou (za ANO) o kompenzacích pro osoby pracující na dohodu. A KDU-ČSL jde zase o podporu rodin a výstavbu bytů. Ani jedno by pro Babiše nemělo představovat problém.
Náznak námluv?
Pokud by to klaplo, někdo by mohl zahlédnout mlžný náznak námluv po příštích volbách. Ve kterých přece může propadnout jak vládní ČSSD, tak polovládní KSČM.
I když to je v téhle chvíli ještě daleko a letošní dění nás řádně poučilo, že přihodit se může takřka kdykoliv cokoliv. U vesla do budoucna aspoň ještě jedno období setrvat mínící Andrej Babiš ovšem trochu dopředu přemýšlet musí.
Zatím má vcelku jistého akorát prezidenta, který ho drží i při plánovaném deficitu, a pouze podotýká, že mají jít půjčené peníze do investic. Což zní stejně státotvorně jako zcela obecně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
‚Sedmadvacet písečků‘ ničí Evropskou unii
Lída Rakušanová
Jak Rusko přijímá duchovně morální migranty
Alexandr Mitrofanov
Trump testuje limity výkonné moci i ústavu
Jiří Pehe
Hlavní a vedlejší role v soutěži o prvenství
Kateřina Perknerová